Já chci jen normální sex

Známí si "pořídili" slečnu na sex ve třech. Když se vám s tím pochlubili, zčervenali jste. Všimli si toho a začali se vám smát, že jste prudérní a nejdete s dobou? Vás neláká něco takového vyzkoušet? Můžete zcela s čistým svědomím prohlásit: Ani náhodou.

Nemít doma pouta a bičík nebo nekoukat na porno je dnes skoro společenská sebevražda, ale vážně potřebujeme stále podivnější sexuální praktiky, abychom byli šťastní? Nikdo to nechce moc přiznávat, ovšem když jde o sex, připadají si takoví lidé stále divnější. Nečetli Padesát odstínů šedi, v sexshopu si připadají jako úchylové, koukat na porno je nebaví a už sedm let neměli sexi s nikým jiným než se svým partnerem. Jenže když se někteří kamarádi a kamarádky rozpovídají o svém intimním životě, připadají si najednou v menšině.

Panelákové sado-maso

Jako bychom žili v době, kdy je běžné mít v paneláku sado-maso salon, honit se za dokonalejšími orgasmy a brát sex jako sportovní disciplínu, ve které se selhání nepřipouští. Jen tak "normálně" souložit a mít z toho dobrý pocit je najednou málo. Podobně jako se cítíme pod tlakem v jiných oblastech života, můžeme být i v sexuálním životě svazováni tím, o čem se domníváme, že je společensky žádoucí a "normální". Není chyba, že se o sexu hodně mluví v médiích, naopak dostupné informace o lidské sexualitě jsou důležité, ale v představě neustálého vzrušení a extáze, kterou nám předkládají ve filmech a románech. Ta je stejně reálná jako každodenní vzhled hollywoodské hvězdy. 

Sex není soutěž, ve které musíme uspět a pomyslně vyhrát nad druhými, ale něco, co nám má přinášet potěšení. Bez ohledu na to, co si o našem sexuálním životě myslí ostatní nebo nám radí média. Zní to banálně, ale při pochybách si opakujte, že rozhodujícím kritériem pro "správný" sexuální život je vaše vlastní spokojenost. Variant sexuálního chování u lidí je nekonečně mnoho, a co víc - představy o tom, co je a není vzrušující, se mohou lišit s ohledem na délku vztahu, životní zkušenosti nebo třeba momentální náladu.

Nezáleží na tom, zda za uspokojivý budete považovat sex dvakrát týdně nebo dvakrát měsíčně. Statistiky sexuálního života průměrného páru neříkají vůbec nic o tom, co bude vyhovovat právě vám, a tak je můžete s klidem hodit za hlavu. Stejně tak není rozhodující počet orgasmů a ani nutně jeho dosáhnutí. I bez přítomnosti orgasmu může být mnoha ženám i mužům sex příjemný a rozhodně to neznamená, že by byli jakkoli méněcenní. A pokud jsou vaše "statistiky" v porovnání s těmi kamarádčinými "horší", neznepokojujte se. Je dokázáno, že většina lidí si svůj intimní život přibarvuje a čísla navyšuje.

Tabu průměrnosti

Společenské normy a očekávání nás ovlivňují mnohem víc, než jsme si ochotni připustit, přestože se pohled na to, co je v sexu ještě normální a co už ne, radikálně proměnil. Ještě před pár desítkami let bylo nepřijatelné na veřejnosti jen pípnout o masturbaci, orálním nebo análním sexu, natož přiznat, že něco takového doma provozujete. Když americký vědec Alfred Kinsey zveřejnil na přelomu 40. a 50. let zprávy o sexuálním životě Američanů, jako kdyby odpálil atomovou bombu.

Společnost svazovaná dlouhým seznamem předsudků - mimochodem orální sex byl v té době hned v několika amerických státech trestný - se najednou dozvěděla, že drtivá většina mužů a žen masturbuje či provozuje sex před manželstvím. Zkušenosti s orálním sexem pak přiznala téměř polovina americké populace. Výsledky jeho práce byly tehdy považovány za tak obscénní, že je dokonce musel objahovat před americkým Kongresem. Dnes Kinseyho zprávy jen těžko mohou někoho šokovat.

Společenské normy se do široka rozevřely. Pornofilmy se už nepůjčují pod rouškou tmy, ale naopak se sledování porna stalo vcelku běžnou zábavou pro singles i zadané. Nákup vibrátoru je zhruba stejně překvapivý jako výběr nové ledničky. Mimochodem, erotické pomůcky nejsou nijak neobvyklou nabídkou různých slevových portálů, kde se obvykle prodávají poukázky do restaurací či na kosmetiku nebo zájezdy. Je tedy zjevné, že jsme se ocitli v úplně jiném vesmíru než Kinseyho současníci.

Máme tisíc dostupných návodů a doporučení na skvělý a ještě skvělejší sex, k tomu předpřipravené sady pomůcek, které nám ho umožní. Jenže tyhle poněkud rozvolněné představy o "správném" sexu nás podvědomě ovlivňují a mohou nás ničit (steně jako prudérně nastavené obecné smýšlení drtilo naše předky), když se jim budeme snažit přizpůsobit bez ohledu na své skutečné touhy.

Tak kdo je tedy normální?

Zdaleka nejčastější otázka, kterou sexuologové od klientů slýchávají, je: "Jsem normální?". Lidé přicházejí na terapii s tím, že je učiní "normálními". Stále existuje mnoho tabu ohledně lidské sexuality, která negativně ovlivňují životy lidí. Velmi rozšířená je například představa, že sexu má být "správné množství". Vztah bez sexu je považován za odsouzený k rozchodu, za tu nejhorší věc na světě.

Popravdě řečeno, existuje mnoho vztahů bez sexu a fungují dobře. Jedna rada týkající se sexu by byla, aby se lidé přestali snažit být normální. Když se přestaneme tak strašně snažit zapadnout do škatulky, můžeme začít zkoumat své skutečné touhy. Sebepoznání nezačíná na webových stránkách eshopu nebo na kávě s kamarádkou, ale upřímným vztahem s partnerem (či partnerkou). To se mimochodem nejspíš vztahu lidí, kteří si sex vylepšili třetím do party, nepovede. Manželce začne vadit, že "cizí" slečna dělá na jejího muže oči, ale nedokáže mu to říct, protože se bude bát, že ji obviní z maloměšťáctví. Přestane s ním tedy spát. A možná oba začnou mluvit o rozchodu.

Experimentujte, ale...

Nechat se svázat, vyzkoušet sex na veřejnosti nebo třeba si koupit vibrátor může být skvělý nápad, ale jen tehdy, když přijde fajn vám oběma. Nutit druhého k tomu, aby se pustil do experimentu, který je mu proti srsti, pravděpodobně povede jen ke zbytečnému konfliktu. Na druhé straně mlčet o svých skrytých touhách jen proto, aby si partner nebo partnerka nemysleli, že jste úchylní, může znamenat zranění a bolest pro vás oba.

Afrodiziaka jsou jen výmysl?

Nesoulad mezi mužskou a ženskou touhou po intimním sblížení i mezi kvalitou jednotlivých aktů stojí za stovky let starými milostnými zpěvy, galantními romány - a všemožnými afrodiziakálními přípravky. Naše doba ovšem chce všechny funkce lidského těla ovládat jaksi "stisknutím tlačítka". Proto farmaceuty přivádělo k šílenství, že v případě žen se jim nedaří ani jen přiblížit se k výsledku. Přitom by to byl stamiliardový byznys. Až teď byl konečně jeden medikament na "probuzení ženské vášně" v USA schválen do prodeje. Je kolem něj ale víc rozpaků než nadšení.

Růžová bomba vybuchla v USA

Současní odpůrci významnějších fyziologických účinků afrodiziak se však shodují v tom, že tyto látky měly a mají velký vliv jak na psychiku, tak na zdravotní stav konzumenta. Dnes i seriózní sexuologové, označují za podpůrné látky žhavého milování nejen notoricky užívanou kořenovou zeleninu, ale i jahody, plody moře, maliny, ananas či čokoládu.

Ohledně pánských povzbuzovadel už toho bylo za poslední tisíce let napsáno dost. Za jejich vrchol je nyní považována Viagra, z jejíhož prodeje má výrobce ročně zisk několika miliard dolarů. Jako obrovská bomba však nyní přichází na trh "dámská Viagra" - růžové pilulky s prodejním názvem Addyi. Situace kolem nich ale zdaleka není tak jednoduchá jako s opravdovou Viagrou. Zatímco pánská Viagra funguje viceméně do hodiny, její dámská "obdoba" působí podobně jako antidepresiva: to znamená, že se musí užívat dlouhodobě a účinek nastoupí třeba až po třech měsících.

Jaký to bude účinek? Málokdo se to odváží přesně předpovědět. Jak totiž prokázaly studie, jichž se zúčastnilo 11 000 žen, dlouhodobé užívání flibanserinu (účinné látky Addyi) vedlo u žen k navýšení "uspokojivých sexuálních zážitků" pouze o 1,7 %! Ženy, jež v rámci kontrolní studie braly placebo, hlásily o 0,9 % více uspokojivých zážitků. Jedná se tedy o hodnoty tak minimální, že skoro závánějí statistickou chybou.

Ať žije rovnoprávnost!

Medikament nyní zvaný Addyi se navíc do distribuce dostal až po několika pokusech. Americký schvalovací orgán - FDA - poprvé odmítl připustit běžné používání už v roce 2010, pak ještě v roce 2013. Lék mezitím třikrát změnil vlastníka, což také nepůsobí moc důvěryhodně. Z jakých důvodu se opatrnému FDA nelíbí? Už první studie prokázaly, že hezké růžové tablety mají vedlejší účinky v podobě poklesu krevního tlaku a nevolnosti vedoucí až k bezvědomí. Další data naznačují, že se Addyi "nesnese" s řadou jiných farmaceutik - například s hormonální antikoncepcí - a už vůbec není možné na něj pít alkohol.

Dnešní svět ale je ale bohužel takový, že když momentální majitel patentu na lék "postavil věc politicky", FDA sklapl podpatky a vycouval. Výrobce Addyi totiž argumentoval rovnoprávností žen a mužů, jejich stejným nárokem na stejně kvalitní sex. Addyi je stále jen záhadná tabletka, od níž může přijít mnoho nepříjemností. Celá záležitost vzbudila v USA dost velký poprask. Bylo to totiž poprvé, co reklama přinutila úřad, který má chránit zdraví obyvatel, aby jednal proti své vůli. Mnozí experti se obávají, že po tomto precedentu v budoucnu už bude "politické" schvalování různých přípravků mnohem snadnější.

Nemáte partnera a rádi byste nějakého našli? Zaregistrujte se na sex seznamce a seznamte se s ostatními uživateli.

[ivi]