Sexuální terapeut zodpoví vaše otázky - 1. díl

Někteří lidé nejsou spokojeni se svým sexuálním životem, ale nemají tušení, jak napravit vše, co je brzdí. Jiní mají dokonce i těžkosti určit, v čem je problém. Sexuální terapeuti pomáhají svým pacientům přijít tomu na kloub a vymyslet řešení.

Jedním takovým sexuálním terapeutem je i Ian Kerner, který je také autorem nové knihy So Tell Me About the Last Time You Have Sex (Tak mi řekni, jaký byl tvůj poslední sex). Kerner přirovnává svůj přístup k sexuální terapii k tomu, jak Sherlock Holmes vyšetřuje místo činu. Sexuální problémy se podle něj mohou rodit z mnoha různých faktorů - mohou to být fyzické, psychologické, výsledky minulých vztahů nebo něco jiného - což znamená, že pacienti často nevědí, proč mají problém.

"Je to záhada a musím hledat stopy a mám velmi specifický způsob, jak zjistit, o co jde. Vracím se na místo činu - když měl pacient naposledy sex," říká Kerner. Odtud vlastně pochází i zmíněný název jeho knihy.

"Každá sexuální událost je příběh se začátkem, středem a koncem - to, čemu říkám sexuální scénář. A já pomáhám pacientům přepsat jejich sexuální skripta, aby zvýšili své potěšení, dostali se na druhou stranu problému nebo jen autentičtěji vyjádřili svou sexualitu," vysvětluje Kerner.

Vzhledem k tomu, že se Ian Kerner setkal během svého působení jako sexuální terapeut s mnoha pacienty a má tak spoustu zkušeností, bylo mu položeno pár zajímavých otázek, na které rád odpověděl.

Vyzpovídání sexuálního terapeuta Iana Kernera

V čem jsou v sexu muži nejvíce nejistí?

Mění se to rok od roku, ale v dnešní době je to úzkost založená na výkonu, která vede k erektilní nepředvídatelnosti. Mnoho mužů se obává, že si zkazily mozek pornem a teď nemohou dosáhnout pravidelné erekce. Nemají problémy s erekcí o samotě, ale s partnerem to není vždy stoprocentní. Vždy jim říkám, aby se uvolnili, o porno nejde. Sledování porna je snadné, v soukromí samozřejmě budete uvolněni a díky tomu bude všechno klapat, jak má. Ale skutečný sex se skutečnou osobou může být skličující. Člověk se bojí spousty věcí a úzkost je nepřítelem erekce číslo jedna. Úzkost uvolňuje adrenalin do krevního řečiště, což zastaví erekci. Dobrou zprávou je, že jsem se málokdy setkal s problémem sexuální funkce, který by nebylo možné zvládnout a překonat.

Co říkáte mužům, kteří mají úzkosti ze svého malého penisu?

Věnujte se klitorisu! I kdybyste měli největší penis na světě, neznamenalo by to, že byste svou partnerku udělali šťastnou. Klitoris je na povrchu vulvy a reaguje na stimulaci, nikoli na penetraci. Všechna citlivá nervová zakončení uvnitř pochvy jsou umístěna v prvních několika centimetrech a obklopují poševní vchod, takže pokud byste si měli vybrat mezi délkou a šířkou, to druhé je lepší. Na velikosti záleží v našich myslích, ne ve fyzické realitě, která vytváří potěšení. Jak často říkám a napsal jsem to i ve své knize She Comes First - jazyk je mocnější než meč.

Jaké jsou nejlepší polohy pro muže, kteří mají menší než průměrný penis?

Na výše uvedenou otázku vždy doporučuji, aby v intimní oblasti převažoval outercourse (vnější styk), do kterého se řadí manuální a orální stimulace, a zbytek vyplnil intercourse (vnitřní styk). Přesto ale existují polohy, které jsou vhodnější než ostatní. Jedná se například o polohy, při kterých je žena nahoře - ta je skvělá pro muže s menšími penisy, protože tak žena může ovládat stimulaci, tlačit klitoris k partnerově stydké kosti a třít se. V takové poloze i malý penis bude žena cítit tam, kde to má význam. Dokáže se proto dostat přesně tam, kam chce.

Slyšel jste někdy o nějakém příšerném sexuálním zranění? Které bylo nejhorší?

Ta nejpříšernější zranění jsou podle mě ta, o kterých nemluvíme a žijeme s nimi v tichém zoufalství každý den: předstírání orgasmu, protože sex nefunguje tak, jak by měl, neupřímnost v problémech v sexuálním vztahu, nekomunikování o bolestech při sexu nebo traumatech. To jsou ta opravdová zranění, ke kterým dochází v ložnici. Ale ano, pokud chcete zajímavou odpověď na vaši otázku, měl jsem i pacienta, muže, který stále nosí zádovou ortézu, protože při sexu ve sprše uklouznul a spadnul.

Kolik porna je podle vás až moc? Kdy už mluvíme o závislosti?

Neexistuje závislost na pornu takovým způsobem, jakým by někdo mohl být závislý na alkoholu nebo jiných látkách. Tyto druhy trvalých změn v mozku se u pornografie prostě nestávají, dokonce k tomu nemají ani blízko. Na toto téma bych mohl napsat 100 stránek, ale řeknu vám toto: pokud si myslíte, že příliš masturbujete u porna, zkuste masturbovat s nějakými jinými podněty - zkuste to trochu oldschoolově a využijte svou představivost k fantazírování o různých scénách nebo si přečtěte si nějaké erotické povídky.

Pokud je váš zvyk, který jste si na pornu vypěstovali, problematický, považujte to za příznak něčeho jiného. Sledujte, jestli se náhodou nejedná spíše o únik z deprese nebo úzkosti nebo zvládání osamělosti. Nebo proto, že sex, který sledujete v pornu, je víc vzrušující než sex, který máte v reálném životě? Pokud je to váš případ, neobviňujte porno - zaměřte se místo toho na to, co byste měli změnit v sexu, který máte v reálu. Také většina mužů, se kterými pracuji a kteří mají pocit, že jsou závislí na pornografii, opravdu nemá problém rychle snížit četnost sledování porna a velmi rychle pocítit pocit úspěchu. Například pokud sledujete porno/masturbujete dvakrát denně, můžete to omezit třeba na jednou denně?

Pokud se pár snaží znovu zažehnout jiskru milostného života, ale opakovaně se jim to nedaří, kdy jim doporučujete rozchod?

Když jeden nebo oba partneři již nemají ochotu na tom pracovat. Problémy s touhou jsou velmi časté, také se jimi podrobně zabývám ve své nové knize So Tell Me About The Last Time You Had Sex. Je velmi běžné, že dva lidé ve vztahu mají každý jiný rámec touhy (například spontánní a responzivní) a abych pomohl párům v sexuální synchronizaci, dávám jim domácí úkoly. Tomuto domácímu úkolu říkám „okna ochoty“, protože si vyhrazujete časové okno a nemusíte zrovna nespoutaně toužit, potřebujete jen ochotu. Nepotřebujete touhu k tomu, abyste pracovali na problému s touhou. Dokud existuje ochota, existuje cesta. Ale když jeden nebo oba partneři nemají ani trochu ochoty, často to pro ně znamená konec.

Jak by se měl pár rozhodnout, jestli je pro ně otevřený vztah tím pravým?

Důležité je, jestli uvažujete o nemonogamním vztahu jako o řešení vašeho sexuálního problému (například protože jste se ocitli ve stereotypu) nebo máte pocit, že jste opravdu oba temperamentně naladěni na to, abyste nebyli monogamní? Pokud byste měli se svým partnerem opravdu dobrý sexuální život, chtěli byste mít i nadále otevřený vztah? Nemluvě o tom, že otevřené vztahy nejsou dobrým způsobem, jak se vyhnout problémům, naopak. Pokud je vztah stále silný, je těžší vyjednávat a zvládnout jej, když zahájení otevřeného vztahu vychází z neuspokojení potřeb. Vždy se budu snažit ve vztahu pracovat zevnitř ven (jen s vámi dvěma), než to budu řešit mimo váš vztah.

V ideálním případě máte spolu stále žhavý sex a pak se rozhodnete jít do otevřeného vztahu, což vyústí v ještě žhavější sex. Některé páry ale přeskočí párovou terapii nebo sexuální terapii a přejdou rovnou k otevřenému vztahu, ale upřímně řečeno, je toho tolik, co by se mělo dopředu probrat, protože lidé mají často velmi odlišné představy o tom, co každý z nich chce. Podle mého názoru nejvíce uspějí ty páry, které mají nejméně pravidel. Někdy se objeví páry, které chtějí jít do otevřeného vztahu, a požádají mě, abych si přečetl některá pravidla, která vymysleli. Jednou jsem vytiskl celý jejich dokument (jejich e-mailovou korespondenci) a bylo to přes 100 stránek. Lidé, kteří mají méně pravidel, si zpravidla vzájemně více důvěřují.

Jaký je nejčastější fetiš, který se lidé stydí přiznat svému partnerovi? A co takovým lidem radíte?

Obecně nepotkávám příliš mnoho pacientů, kteří mají nějaké brutální fetiše, ale každý den se setkávám s pacienty, kteří mají drsnější erotické touhy, které je skutečně vzrušují, ale zdráhají se je sdílet s partnerem ze strachu, že budou souzeni. Například se jedná o touhu chtít být svázán, mučen polechtáním, nosit plenku, hrát si na různé věkové kategorie (děti, staří) nebo jen chtít prozkoumat nějaké BDSM. Jestliže nepřijmete své erotické touhy a budete se je snažit v sobě dusit, začnete o tom přemítat pořád dokola, až vám bude připadat, že je to váš fetiš. Ale pokud se těmto touhám oddáte a dovolíte jim, aby z vás vyšly ven a budete je realizovat, mohou velmi dobře koexistovat s ostatními, možná trochu běžnějšími sexuálními praktikami. Když je budete před partnerem schovávat, bude vám připadat, že nejste nikdy spokojení a že je s vámi něco špatně.

Ian Kerner zodpověděl ještě několik dalších otázek, kterým se budeme věnovat v dalším díle článku. Zajímá vás, na co se lidé nejčastěji ptají ohledně masturbace? Nebo co dělat v případě, že se stydíte mít sex v domě, ve kterém bydlíte se svými dětmi? Nenechte si další díl ujít! Při čekání na něj si zatím můžete psát žhavé zprávy na erotické seznamce.

[Lil]