Sex v době viktoriánské - nemoci, pornografie a mnohem více

Dozvídání se o naší historii je vždy zajímavé a co teprve, když se jedná o historii sexu! Ten si žil v průběhu staletí také svým vlastním životem a vyvíjel se ve všech koutech naší planety odlišně. Jak na tom byli Angličané se sexem v době viktoriánské?

Abyste věděli v jaké době se budeme přesně pohybovat - viktoriánská doba je označení pro období ve Spojeném království, kdy mu vládla královna Viktorie, což znamená od roku 1837 do roku 1901. Pro království to znamenalo období velké prosperity a kdo má hodně peněz, ten si také rád užívá a tak kvetl i sex a všechny věci s ním spojené... 

Z této doby se vám možná vybaví nějaký spisovatel (období kritického realismu; Charles Dickens, Oscar Wilde,...) a podobně, ale co takhle něco, co se týká sexu? Jestliže se rádi dozvíte něco o sexu v této zajímavé době, pokračujte ve čtení, dělo se opravdu mnoho zajímavých věcí. Viktoriáni se totiž nezajímali jen o kulturu, ale hodně i o sexuální oblast života a o to, co dělají lidí v soukromí. Tady vám tedy přinášíme pár poznatků ze sexuální sféry, které byste o této době měli vědět.

Strach z nemocí

Pohlavní nemoci vzbuzovaly strach, což mělo za následek, že se ze sexu stala činnost, kterou se lidé báli provozovat. Viktoriánské pokusy o potlačování sexuální touhy byly v jistých ohledech praktické. Syfilis byl podle všeho v polovině 19. století doslova všude. Nejen, že vás znetvořil, ale mohl ovlivnit vaše duševní zdraví a také mohl být předán vašim dětem. Navíc na něj neexistoval žádný lék. Ačkoliv kondomy již existovaly, nebyly tak rozšířeny a podporovány společností jako dnes. V této době byly pohlavní choroby brány jako trest za uvolněnou morálku. Podnik The Goodyear začal v roce 1855 vyrábět kondomy z gumy, většina z nich ale byla stejně stále vyráběna ze zvířecích střev, které byly náchylné k protrhnutí.

Posedlost masturbací

Vzhledem k tomu, že masturbace je obecně považována za bezpečnou formu "sexu", dalo by se předpokládat, že byla mezi Viktoriáni velmi oblíbená. Možná jí někteří byli opravdu až posedlí, protože existovala řada zařízení, které zabraňovaly těmto nočním nekalostem. A vypadaly opravdu děsivě. Posedlí byli ale hlavně tím, aby ji vymýtili. Léčení ženské masturbace bylo ale ještě horší, než té mužské. Zatímco muži dostali většinou jakýsi předmět, který si navlékli na penis (a ten znemožňoval masturbaci), ženy podstupovaly tzv. ženskou obřízku (klitoridektomii), která zahrnovala odstranění klitorisu (poštěváčku). Isaac Baker-Brown, bývalý prezident Lékařské společnosti v Londýně, věřil, že díky tomuto brutálnímu zákroku zmizí sexuální touha žen. 

Prostituce byla běžná

Známá jako "velké společenské zlo" byla prostituce častá především ve velkých viktoriánských městech (a v Londýně dosáhla hrozné proslulosti díky útokům Jacka Rozparovače v roce 1888).
Podle Lesley Hulonce z Workhouse Tales to ve viktoriánské době probíhalo nějak takto: "Chudé ženy v devatenáctém století neměly kariérní možnosti a většina z nich se neměla moc dobře. Některé ženy používaly tuto svou jedinou prodejnou komoditu, aby zabránily hladovění a mnoho žen se stalo prostitutkami také kvůli alkoholismu nebo zoufalství. Některé ženy si aktivně vybraly prostituci jako povolání a později se vrátily k "normálnímu" životu."

Předseda vlády Gladstone byl proslulý svými pokusy o "záchranu" prostitutek, ačkoliv jeho motivy byly zpochybňovány jeho kolegou z parlamentu Henrym Laboucherem. V The Worm In The Bud napsal Ronald Pearsall následující: "Gladstone dokáže spojit své misionářské záležitosti s nadšeným oceněním hezké tváře. Není známo, že by někdy zachránil některou z našich kurev v East Endu, a tak je těžké přemýšlet třeba o tom, že by zachránil jakoukoliv ošklivou ženu."

Nevynalezli erotické hračky

Mnoho lidí si mylně myslí, že Viktoriáni vynalezli erotické hračky, ale není tomu tak. Vyřezávaná dilda a podobné uspokojovací pomůcky jsou tady s námi již miliony let. V 19. století ale začal být sex a sexualita více věcí doktorů. Hysterie - což v podstatě byla sexuální frustrace - byla považována za skutečnou nemoc, která by se měla léčit. Je nepravděpodobné, že doktoři ručně uspokojili své pacientky, jak se často tvrdí, ale určitě existovaly zajímavé vibrátory. Některé viktoriánské ženy měly takové štěstí, že vlastnily ručně vyrobeného "dámského společníka", jako je tento na obrázku, který byl nedávno vydražen v Irsku.

Nezakrývali nohy od nábytku

Často se říká, že Viktoriáni byli tak prudérní, že dokonce i nohy od stolu mohly být považovány za urážlivé - všechny ty dlouhé, tvrdé věci velkých délek a sexy křivky, jak šokující. Bohužel, celá tato historka je skoro jistě nepravdivá nebo tak napůl - mýtus pravděpodobně začal, když anglický cestovatel Frederick Marryat navštívil v roce 1837 Ameriku a tam si z něho udělali srandu. Historik Tony Perrottet napsal v The Smart Set:

"Marryat navštívil seminář pro mladé dámy u Niagarských vodopádů, kde byl ohromen, když objevil klavírní nohy oblékané "skromnými malými kalhotami". Tyto obaly, přesvědčoval ho místní průvodce, byly nezbytné pro zachování "nejvyšší čistoty myšlenek" mezi vnímavými mladými dívkami. Při jiné příležitosti dívka Yankee řekla Marryatovi, že dokonce i slovo "noha" se v Americe považuje za příliš riskantní; a že "končetina" byla upřednostňována. Kapitán Marryat důkladně zaznamenal tato "fakta" v knize Americký deník. Neexistují žádné další záznamy o tomto konzervativním newyorském zvyku. Možná, že klavírní nohy byly v kněžském semináři skutečně pokryty, ale pravděpodobně proto, aby se zabránilo prachu."

Ať už se jednalo o žert nebo ne, Marryatův příběh, popsaný v jeho knize Americký deník, byl pravděpodobně dost věrohodný a uchytil se proto v "chytrých" domácnostech v Británii, které nechtěly vypadat, že jsou pozadu. Jinak to ale nikdo neprovozoval.

Královna Viktorie byla očividně sexem nadšená

Navenek zarputilá královna byla očividně opravdu hodně zamilovaná do svého chotě, Alberta, a napsala tento úvod deníku, který je o její svatební noci: "Byla to příjemná a úžasná zkušenost. Nikdy jsem ještě nestrávila takový večer. Jeho nadměrná láska a náklonnost mi dala pocity nebeské lásky a štěstí. Přitiskl mě do náruče a znovu a znovu jsme se líbali." Na rozdíl od obecných přesvědčení, Viktorie byla naprosto nakloněna fyzické náklonnosti, pokud to bylo mezi ní a jejím milovaným Albert. Někteří dokonce šli tak daleko, že ji popsali jako nymfomanku, která svého muže doslova opotřebovávala svou horlivostí. Viktorie pověřila umělce Franze Xavera Winterhaltera, aby namaloval její portrét způsobem, který byl pro tuto dobu znepokojivě intimní. Nyní je tento obraz známý jako "The Secret Picture" a v podstatě byl časným ekvivalentem odesílání sexy fotek po telefonu. 

Princ z Walesu měl "židli sexu"

Budoucí Edward VII, známý jeho rodině jako Bertie, byl tak zhýralý, že jeho otec, princ Albert, mu sdělil toto: "Věděl jsem, že jsi bezohledný a špatný - ale nikdy jsem si nemyslel, že jsi zkažený." Albert opustil nemocniční lůžko, aby navštívil Bertieho poté, co slyšel příběhy o jeho spřízněnosti s herečkou Nellie Clifden, když byl v táboře s Grenadier Guards v Curragh v Irsku. Během výletu se Albert nachladil, což pravděpodobně urychlilo jeho smrt - oficiální příčinou smrti byl tyfus, ale Viktorie obviňovala Bertieho, že mu způsobil stres. Později řekla o svém nenasytném synovi: "Nikdy se na něj nebudu moci podívat bez zachvění se." Victoria by byla bezpochyby ještě více zděšena, kdyby věděla o některých dalších aktivitách Bertieho. Nejen, že se s ženami i nadále svazoval, ačkoliv byl ženatý s princeznou Alexandrou (až do té míry, že měl na své korunovaci vyčleněnou místnost pouze pro své milenky), byl známý tím, že si nechal udělat židli specificky pro svá sexuální setkání, kterou si dal do svého oblíbeného bordelu Le Chabanais.

Existoval (tajný) bouřlivý obchod s pornografií

The Autobiography Of A Flea neboli Autobiografie blechy byl anonymní erotický román, nejprve vydán v roce 1887 (jeho autorem byl později jmenován londýnský právník Stanislas de Rhodes). Příběh je vyprávěn z pohledu blechy, která je svědkem svádění a vykořisťování krásné mladé dívky Belly. Holywellova ulice v centru Londýna byla popsána v časopise The Times v té době jako "nejoplzlejší ulice v civilizovaném světě" a byla centrem pro pornografii dlouho předtím, než si Soho vytvořilo svou vlastní pověst. Od roku 1834 bylo na adrese Holywell Street odhadováno 57 porno prodejen.

Zákon o obscénních publikacích z roku 1857 měl za cíl vyloučit tento nelegální obchod, ale to jen vedlo k tomu, že se stahoval dál pod zem, například knihkupci pracovali pod falešnými jmény, aby se vyhnuli odhalení. Dr. Matthew Green napsal v The Secret History of Holywell Street: "Typický den na Holywellově ulici vypadal tak, že na ní byly davy mužů, někdy také žen, které pobývaly za určitými vitrínami a občas zmizely dovnitř, aby rychle propadly zakázané ovoce viktoriánského Londýna. Svůdné titulní stránky a obscénní rytiny v okně naznačovaly přítomnost pornografického obsahu. Článek z The Daily Telegrapf z poloviny století hanobil členy slabšího pohlaví, kteří 'potajnu nakukují do těchto výkladních skříní, plni strachu se usmívající na svůdné titulní stránky, provinile ohnutí nad rytinami v oknech jako oplzlý oběšenci, kterými vlastně jsou'."

Vtipný viktoriánský komentář k sexu vznikl díky Elspeth Marra, tzv. Tetě Epp. Existují sice nějaké pochybnosti o tom, zda vůbec existovala, ale s takovými názory doufám, že ano. V Aunt Epp’s Guide For Life (Návod na život podle tety Epp) napsala: Sex je jako chléb. Jaký by byl bez něj život? Vskutku smutná povinnost.

Vlastně se toho od té doby ani moc nezměnilo... Alespoň ty kondomy máme celkem kvalitní. Až ho někdy budete chtít použít a nebudete mít s kým, vzpomeňte si na sex seznamku a zaregistrujte se.

[Lil]