Zrádná fotka

Pracuji jako technik a stavbyvedoucí v jedné stavební společnosti. Tenkrát jsem dostal na stůl stavbu asi s půlročním termínem. Šéf, když mi dával pokyny ohledně práce, mě varoval, že se jedná o důležitou zakázku.

Je tam osobní zájem z vyšší sféry, vše musí probíhat v pořádku a včas. Upozornil také na to, že technický dozor nad námi budou vykonávat lidé z externí firmy, nějaká Ing. Tereza Králová.

Paní Královou jsem poznal poprvé při předání staveniště a byl jsem mile překvapen. Žádný nevrlý a arogantní chlap, co všechno zná a všude byl. Takových jejích předchůdců jsem zažil spousty, ale ona byla opak. Velice příjemná žena s rozumným vystupováním. Tipnul bych jí tak na 35 let, menší postava, malinko podsaditá, sportovní postava, delší vlasy a jiskřivé oči schovávající se za brýlemi, které jí dodávají image inteligentní ženy. Navíc, a co bylo důležitější, se s ní dalo rozumně jednat, vždy si nechala vše vysvětlit, dokonce i poradit a všechny problémy se řešili v klidu.

Oblíbili si jí i chlapi na stavbě. Pamatuji si, jak když přijela, dělníci přestali pracovat a začali se dvořit.

"Dobrý den paní Králová. To jsme nevěděli, že přijedete, to bychom se jinak včera oholili. A vzali si čisté monterky,“ laškovali chlapi.

Vtipně to okomentovala a bylo vidět, že je polichocena. S lidmi to uměla, nedělala rozdíl mezi dělníkem a manažerem. Byla příjemná na každého a každý se snažil být slušný a pozorný na ní. Kolikrát jsme si po vyřízení pracovních záležitostí povídali o osobních životech. Dozvěděl jsem se, že je vdaná, má dvě děti a její velká záliba je vodáctví. Prý je vodní živel, říkala, a dovolenou budou trávit s rodinou na řece. Já jí zase povídal o své rodině. O mé přítelkyni, o našem malém synovi atd. Svěřil jsem se jí, že já zase miluji hory a že pojedu do Rakouska lézt. Notovali jsme si dobře, skoro jako kamarádi. Jen to vykání a pracovní zdvořilost to narušovaly.

Čas utíkal a na stavbě se nevyskytl žádný velký problém. Vše probíhalo v pořádku, až podezřele dobře. Od zahájení stavby jsme měli s paní Královou takovou úmluvu. Jelikož já jsem na stavbě častěji, a ona dojíždí jen na důležité věci a kontrolní dny, budu posílat jednou týdně report. O tom, jak probíhají činnosti, co se jaký den udělalo a k tomu přiložím nějaké fotky hotové práce. Přišlo mi to divné a zbytečné, když už je stavební deník na stavbě, ale budiž. Mě to nezabije, hlavně ať je dozor spokojený. Stejně to podle mě nebylo z její hlavy. Každý týden jsem tedy napsal zprávu a přiložil pár fotek.

Ale tenkrát, ten prokletý den, se stalo něco jiného. Byl skoro konec pracovní doby, dost jsem pospíchal, tak jsem napsal rychlý mail a stručně popsal provedené práce. Přiložil fotky do přílohy, které jsem měl připravené, našel adresu komu (Tereza Králová) a klikl na odeslat. A je to, myslel jsem si. Rychle vypnul počítač a spěchal domů.

Ráno druhý den sednu k počítači, piju čaj a prohlížím příchozí poštu. Zpráva od Králové, otevřu mail a čtu.

"Co to má znamenat pane Kudrna?!?!"

Udiveně si říkám, co je? Co se stalo? Podívám se do odeslaných zpráv. Otevřu včerejší zprávu, otevírám fotky a v tom mě polil ledový pot. Srdce se zastavilo a já vytřeštil oči.

"A do prdele, to je průser, já jsem takový debil!“ nevydržel jsem a vykřikl.

"Co se stalo?“ reaguje kolega na chodbě a běží ke mně.

"Ale nic, v pohodě,“ snažil jsem se ho uklidnit a rychle shodil poštu na lištu dolu.

Představte si, že mezi fotkami, co jsem poslal, byla jedna intimní. Ano, byla tam fotka mého penisu. Prostě na té fotce byl můj stojící a nadržený ocas. V celé své kráse, přes celou fotku.

"Jak se to tam dostalo do prdele?“ říkal jsem si v duchu.

V tom jsem si vzpomněl, že ten den jsem upravoval fotky na novou galerku na amíky. Dostal jsem se jen k jedné fotce a uložil jí. Já debil jí ale uložil do stejné složky, jako byly vybrané ty fotky ze stavby. Včera ve spěchu jsem označil všechny soubory a poslal.

V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Chodil jsem nervózně po kanceláři ze strany na stranu. Kdybych si kousal nehty, asi už žádné nemám. Pořád jsem klel a přemýšlel, jak z toho ven. Hlavou se mi honily myšlenky - to je průser! Já snad budu muset dát výpověď! Co když to tam všem ukázala? Třeba si tam ze mě už všichni dělají srandu! Já jsem takový idiot, já bych si zasloužil přes držku! Uvažoval jsem, co jí jako napsat, že mi to poslal kamarád a já jí to nechtěně přeposlal. To mi neuvěří! Proboha, jak já se z toho vykroutím! Po dlouhé době jsem se konečně uklidnil a odepsal jí odpověď.

"Moc se omlouvám, došlo k nedorozumění. Ta jedna fotka se tam dostala omylem. Velice mě to mrzí, je mi to opravdu moc líto...“ na víc jsem se nezmohl.

Čekal jsem netrpělivě na nějakou odpověď celý den, ale nic. Aby toho nebylo málo, další den vešel do kanceláře můj šéf.

"Nezapomeň, Richarde, že zítra je kontrolní den na stavbě. Připrav papíry a potřebné věci. Před chvílí mi volala Králová, bude tam prý dost lidí. Kordinátor BOZP, někdo od objednavatele, ona atd. Máme se pořádně připravit, pojedu tam s tebou.“

První co mě napadlo, když odešel z kanceláře, že se hodím marod. Ale nakonec jsem si řekl, že problémy jsou od toho, aby se řešily. Musím se k tomu postavit jako chlap. Hlavně ať už to mám za sebou.

Nastal den D, v noci jsem skoro nespal. Já a šéf jsme byli na stavbě jako první, pak přijeli lidi od objednavatele a provozovatele. Králová přijela jako poslední. Pozoroval jsem jí, jak vystupuje ze své bílé octávky. Šla k našemu hloučku a usmívala se, ale to vlastně vždy. Všichni jsme se zdvořile pozdravili a ona se ještě omlouvala, že má zpoždění. Jinak nic, žádný náznak ničeho. Klopil jsem oči a uhýbal jejímu pohledu, nedala nic znát. Trochu jsem se uklidnil. Asi to celé přešla a mávla nad tím rukou, pomyslel jsem si. Potřeboval jsem něco vyřešit s chlapy, tak jsem se omluvil a vzdálil od skupiny. Povídal jsem s dělníky, řešili společně problémy, když v tom za mnou známý hlas.

"Pane Kudrna, mohu vás na chvilku vyrušit, potřebuji něco projednat... mezi čtyřmi očima.“ Chlapi spiklenecky zamrkali a já se otočil směrem k ní.

Popošli jsme trochu stranou, aby nás nikdo neslyšel.

"Tak jak mi vysvětlíte tu hanbatou fotku?“

Celý jsem zrudl, sklopil oči a srdce mi začalo bušit.

"Já se moc omlouvám, paní Králová, fakt mě to moc mrzí. Takový hrozný trapas se mi ještě nestal,“ skoro jsem ze sebe koktal.

Cítil jsem, jak mi ruku položila na rameno, vzhlédl jsem na ní.

"To je v pořádku, už se tím netrapte... Jsou na světě horší věci,“ povídala vlídným hlasem. "Jen abych vás uklidnila, nemusíte se bát. Tu fotku jsem viděla jen já a nikdo jiný. Zůstane to jen mezi námi.“ Jako kdyby mi četla myšlenky a tím se mi částečně ulevilo. "Náhodou, bylo to příjemné zpestření pracovního dne," nasadila šibalský úsměv. "A jako žena musím uznat, že jste byl přírodou krásně obdařen. Vaše partnerka má velké...“ ani to nestačila doříci. A já nestačil odpovědět.

Přicházel k nám můj šéf. Kdeže jsme? Že tady nejsme na povídání, ale kvůli práci. Přidali jsme se tedy ke skupině, která nás už očekávala. Začala pracovní povinnost, kontrola stavebního deníku, harmonogram prací, připomínky, finanční plnění atd. Ten den už nebyla příležitost být o samotě a vše si dopovědět. Loučení proběhlo také formálně, jako kdyby se nic nedělo. Odjížděli jsme ze stavby a já v duchu děkoval, že paní Králová je taková, jaká je. Že to vzala sportovně a se smyslem pro humor. Spadl mi velký kámen ze srdce.

Tak to byl můj velký trapas vážení. Sedím teď u počítače a čtu si příchozí poštu. Došel mi mail od Králové.

"Dobrý den pane Kudrna, kdy od vás dostanu týdenní zprávu a fotky? :-)“

Přemýšlím, co má asi znamenat ten smajlík na konci. A uvažuji, jaké fotky vlastně vyberu a pošlu...

Erotické fotky nás mohou dostat do pěkně prekérních situací. Nikdy ale neztrácejte smysl pro humor a snažte se celou věc zvládnout bez zbytečného drama.