ŽÍt monogamně nebo ne? Co je správně?

Možná si myslíte, že odpověď je naprosto jednoznačná - v naší zemi se totiž uplatňuje především monogamní způsob života. Co když vás ale život ve více lidech může obohatit? Pojďte se podívat na výhody a nevýhody monogamního a nemonogamního života.

Většina lidí v České republice žije v monogamním vztahu, nebo si to alespoň myslí. Ti, co si to jenom myslí, ještě neví, že je jejich partneři podvádějí, a co si budeme nalhávat, je to docela časté. Nicméně najdou se i lidé, kteří úmyslně žijí v nemonogamním (polygamním) vztahu, protože jim to takto vyhovuje. Rozhodně neplatí, že nemonogamní vztahy najdete pouze v zemích Blízkého východu a že to zahrnuje jednoho muže s dvaceti ženami. Takové desinformace většinou šíří odpůrci uprchlíků, což je v dnešní době velmi disktutované téma, a proto se s takovými informacemi můžete setkat ještě častěji než kdysi. I v jakékoliv jiné zemi, ať už evropské nebo americké se najde mnoho lidí, kteří si vybrali tento způsob života, protože jim ten monogamní nevyhovuje. Nemůžeme jednoznačně říct, že by jedno nebo druhé bylo správně nebo špatně. Provedlo se ale několik studií a jejich výsledky jsou možná pro mnohé až překvapující.

Studie Justina Lehmillera

Nedávný výzkum Justina Lehmillera zjistil, že někteří lidé jsou lépe vybaveni pro monogamii a jiní se dobře ujímají v konsensuální nemonogamii. Výzkumníci založili tato zjištění na osobnostních rysech subjektů ve studii. Konsensuální nemonogamie může být jakákoliv nemonogamie, na které se dané subjekty dohodli a nikdo ji nepodstupuje z donucení. Jinak se jí říká také etická nemonogamie. Existuje ještě neetická, a to je právě ta, ve které jedne partner zahýbá druhému (nebo dokonce oba sobě navzájem). Díky této studii se tedy nabízí otázka, zda jsou lidé přirozeně monogamní? Justin Lehmillera o tom řekl toto:

"Příliš často se lidé pokoušejí tvrdit, že jeden druh vztahu (monogamie vs. konsensuální nemonogamie) je lepší než ten druhý. Můj výzkum naznačuje, že takové hádky jsou kontraproduktivní a že bychom neměli zahanbovat nebo znevažovat vztahy, které se liší od těch, které osobně upřednostňujeme. Skutečností je, že jsme pravděpodobně náchylní k nalezení jednoho druhu vztahu, který nás uspokojuje více než jiný, kvůli naší osobnosti, a proto bychom neměli promítat naše preference na druhé."

Typ osobnosti určuje, který druh vztahu se k vám lépe hodí

Tímto tématem se zabývá i Dr. Tammy Nelson, která je odbornicí na sex a vztahy, autorka knih, mezinárodní řečnice a licencovaná psychoterapeutka. Vzhledem k tomu, že se během své praxe setkává s mnoha lidmi a řeší jejich vztahy, má také velký přehled o tomto tématu. "Vztahové styly pokrývají spektrum od monogamních po eticky nemonogamní a vše mezi nimi. Existují vlastnosti a charakteristiky osobnosti, díky nimž jsou někteří lidé s monogamií spokojenější a jiní se zdají být spíše přitahováni k otevřenějšímu vztahu. Také jsem si ale všimla, že tyto preference se v průběhu života mohou měnit, mají vývojovou povahu, a zdá se, že orientace je ve skutečnosti tekutější definicí monogamie nebo nemonogamie, založené na kontinuu života člověka."

Jak stárneme a máme děti a rodiny, několik partnerů, další partnery a více zkušeností, tíhneme ke změně našich preferencí. Tak, jako se nám v průběhu života mohou změnit naše oblíbená jídla nebo styl hudby, který posloucháme, stejně tak můžeme začít toužit po lepším zapojení do vztahu nebo konkrétní osobě, zkrátka po něčem, co nám bude sedět. 

Může být pro vás otevřený vztah nebo etická nemonogamie to pravé?

Většinou si lidé vyberou monogamní vztah ve chvíli, kdy mají děti, a jakmile děti opustí své rodné hnízdo, přehnoupne se jejich vztah do nemonogamního. Záleží ale především právě na typu osobnosti a na tom, jak se partneři přizpůsobují změnám během životního cyklu. Většina lidí dělá takováto rozhodnutí o vztazích každých několik let, i když třeba pouze vnitřně. Někdy se rozhodnou tak, že to bude sedět s jejich osobností a někdy zkouší vztah, který bude vyžadovat trochu více práce, aby byl úspěšný.

Ať už se rozhodneme být monogamní, nemonogamní, konsensuálně monogamní, částečně otevření, zotavující se z nekonsensuálních záležitostí nebo být jakkoliv jiní z řady vztahů v chování lidí, každá možnost je volbou, za kterou si musíte stát, i když to třeba zpočátku nebude jednoduché. Někdy se vám dokonce lidé okolo vás budou snažit dávat hodně "užitečné" rady do života, říkat vám, jak si ničíte život a podobné nehezké věty. Pokud jste ale dostatečně přemýšleli a jste pevně rozhodnutí vydat se právě tou cestou, jděte si za tím, protože pak už byste mohli pouze litovat, že jste poslechli ostatní a ne sami sebe. Jen pamatujte, že každý vztah potřebuje úsilí a snahu a ta musí proudit od všech zúčastněných.

Nejen snaha je to, co potřebujete svému vztahu dávat. Někdy se musíte také některé věci naučit, například správné komunikační techniky, dovednost zvládnout konflikty, techniky tolerance frustrace, jak pracovat se svou žárlivostí, pokud se nějaká objeví, a také se musíte naučit být vděční. 

Neměli bychom znevažovat rozhodnutí ostatních lidí

Lehmillerova práce je rozhodně důležitá, ale je teprve takovým prvním bodem k tomu, aby se vůbec někdo začal tímto tématem zabývat. Na to, abychom zjistili, zda má naše osobnost opravdu vliv na to, do jakých vztahů vstupujeme, budeme potřebovat rozvířit debatu nějakými dalšími studiemi. Odborníci mají svých osobních názorů spoustu, čas na studii si však najde málokdo. Mezi lidmi by to chtělo také větší osvětu v tom, aby neznevažovali rozhodnutí ostatních lidí a přistupovali k tomu tak, že toto rozhodnutí závisí čistě na té osobě, které se to týká. Je důležité, že jestliže nesouhlasíme s rozhodnutím někoho jiného nebo mu nerozumíme, musíme odolávat nutkání posuzovat nebo zahanbovat jeho, jeho partner(y) nebo celou tuto jeho volbu vztahu.

Je monogamie vůbec "přírodní"?

O to se pře mnoho různých vědců a specialistů na vztahy. A stále nemáme žádnou stoprocentní odpověď. O tomto tématu mluví například Helen Fisher, biologická antropoložka: "Jako první musíme pochopit, co to monogamie vlastně znamená. Skládá se ze slov mono, což znamená jeden, a gamma, což je choť. Takže se jedná o jednoho člověka, nicméně to neznamená věrnost. Studovala jsem dospělé ve 42 zemích a je pravda, že v každé jsme našli někoho, kdo nebyl věrný. Nicméně ano, monogamie je přírodní. V každé možné kultuře kdekoliv po světě velká většina žen a mužů mají pouze jednoho partnera. Nicméně 86 % světové kultury povoluje, aby muž měl zároveň několik žen, ale pouze 5-10 % mužů v reálném životě opravdu má více jak jednu ženu. Nejsme od přírody stavěni k tomu, abychom se dělili, jsme monogamní druh, máme mozek uzpůsobený k tomu, abychom se zamilovali a upnuli se na jednoho partnera." 

SaraKay Smullens, poradkyně a terapeutka, k tomu dodává: "...být otevření k několika partnerům není něco, s čím se dá v pohodě žít. Klienti se mnou o tom mluví už roky a to, že někdo žije s někým, kdo je mu nevěrný, je něco, přes co se můžete dostat, ale rozhodně to nezapomenete." Vztahová poradkyně Mary Ellen Goggin doplňuje: "Monogamní vztah má určité výhody i nevýhody. Lidé, kteří chtějí věrnost, se musí ve vztahu snažit, aby se nezačali nudit, aby nevyprchala vášeň. Často pro to neděláme dost."

Na druhou stranu se lidé často uchylují k nemonogamnímu životu, protože chtějí svůj život trochu obohatit. Nevyhovuje-li jim nějaká věc u jejich partnera, najdou ji někde jinde. To je také častý důvod zahýbání. Nicméně lidé, kteří vstoupí do konsensuálního nemonogamního světa, jsou pak naprosto spokojení. Vědci, kteří podporují myšlenku, že monogamie přírodní není, přišli dokonce na 3 důvody, proč si to myslí:

1. Muži i ženy časem přestanou mít zájem o sex
2. Monogamie zabíjí nejlepší sexuální léta
3. Od přírody chceme podvádět

Snížení zájmu o sex v dlouhodobém vztahu bylo potvrzeno u mužů i u žen v několika různých studiích. Pokud se ale najde nový partner, sexuální nadšení zase narůstá.

S druhým bodem je to trochu složitější. Možná jste slyšeli, že nejlepší sexuální léta pro ženy jsou okolo 30. až 40. roku. Muži ale naopak to nejlepší prožívají okolo 20. roku života, kdy ale žena nemá moc chuť a tu chuť navíc snižují monogamní vztahy, které v tomto období vytvářejí. Ve finále si neužijí ani muži, ani ženy, protože muži postupem času svou výkonnost ztrácí.

National Science Foundation udělala průzkum a zjistilo se, že pouze 3-5 % savců jsou monogamní. Studie zjistila, že sexuální monogamie se také spoléhá na hormony a receptory, které uvolňuje mozek. Receptory lidí se liší od člověka k člověku, což vede k tomu, že někteří lidé více tíhnou k polyamory vztahům než o ostatní. Takže pokud vás váš partner podváděl, pravděpodobně bude nastavený spíše k nemonogamním vztahům.

A co vy, raději volíte monogamní nebo nemonogamní vztahy? Zaregistrujte se na sex seznamce a možná se s někým shodnete na stejném názoru.

[Lil]