Zajímavá cesta vlakem

"Tenhle příběh je pravda… A sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal…" zpívá Michal Tučný v jedné své písničce. Totéž tvrdím i já o této povídce.

Stalo se to v sedmdesátých letech minulého století. Bylo mi sedmnáct a byl jsem druhým rokem na učňáku. Tehdy ještě tolik aut nebylo, a tak se hodně cestovalo vlakem. Když čas a skrovné příjmy dovolily, navštěvoval jsem občas - právě vlakem - svého staršího bratra, který v té době žil s rodinou v jednom hornickém městečku na Moravě. Vagóny s měkkými koženkovými sedadly byly na této trati spíše přepych. Jezdily tu vozy ještě celé dřevěné. A to i sedadla. V každém z těchto vagónových vozů se nacházelo i jedno sedátko v rozšířené uličce mezi nástupními dveřmi a toaletou. Bylo přidržováno pružinou, a když člověk vstal, samo se sklopilo ke stěně. Pamětníci jistě znají. Vlak býval už z Brna téměř plný, a tak jsem se posadil právě na toto dřevěné sedátko v uličce.

Několik stanic se nedělo nic. Pak ale na jedné zastávce přistoupila ona… Pěkná, asi dvacetiletá těhotná brunetka ve volných splývavých modrých šatečkách. Prošla kolem, nakoukla asi do třech kupé, a když si uvědomila, že toto je kuřácký vagón, raději zůstala stát na chodbičce kousek ode mne. Otevřela si okno. Líbila se mi, i když už patřila někomu jinému. Brzy zjistila, že ji pozoruji. Usmála se. I já na ni. Došlo mi, že když je "v požehnaném stavu", měl bych ji pustit sednout. Vstal jsem tedy a nabídl jí své skromné místo. "Ne, díky! Seď, já jsem zvyklá…" odmítla s úsměvem a ukázala své bílé zoubky. Tykala mi a pořád se na mě hezky usmívala. Sklopil jsem tedy sedátko a posadil se zpět. "Leda... Že by si mě vzal na klín. A seděli bychom oba!" Dodala ke své odmítavé odpovědi. Její úsměv cosi naznačoval. "Tak můžu?" A než jsem odpověděl, sedla mi do klína.

Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Ta vůně a teplo cizího ženského těla mě začaly rozehřívat. Vždyť její píču dělilo od mého čuráka jen několik tenkých vrstev našeho oblečení. A ač jsem se všemožně bál a bránil ztopoření, pud byl silnější... Měl jsem osmdesát kilo, ona tak padesát. Teď když mi seděla na klíně, uvědomil jsem si, jak je to drobná a křehká dívka. Ucítila, jak ji odspodu tlačí můj ztopořený ocas, pootočila hlavu a s šibalským úsměvem se zeptala: "Že ty máš v kapse zapalovač? Ne... To bude něco většího... Asi baterka!" Styděl jsem se a nevěděl, co odpovědět. Ona ale beze studu pokračovala: "Jsme tu tak sami a ten vlak báječně drncá... Chceš... si ho do mě strčit?" Ohromila mě a pokračovala: "Já se malinko nadzvednu... Tak rychle, kalhotky nemám!" Malinko se mi posunula na kolena, abych si mohl rozepnout kalhoty a neopomněla mi omrknout ptáka, když mi z gatí vystřelil ven. "Těším se!" Víc neřekla, jen se usmála.

Chodbička byla prázdná, na vteřinku se postavila, bleskurychle si vzadu vyhrnula šaty. Zahlédl jsem jen bílý zadeček s chomáčem černých chlupů. Právě doprostřed té kučeravé houštiny jsem nasadil žalud čuráka. Ona se pomalu posadila. Uh... uh­... Trošku to zabolelo než ocas projel chlupy…ale směr byl správný…dál už žalud vjel do jeskyňky rajských rozkoší. Bolest hned vystřídal (mně už tehdy ne neznámý) pocit slasti, jakou umí na ptáku vykouzlit jen ženská lepkavá kunda. Opravdu, hned napoprvé a já byl v ní! Upravila si šaty, aby nikdo jdoucí kolem nepoznal že jsme spojeni. Opřela se a zašeptala: "Trošku se hýbej...!" Uposlechl jsem, a opravdu. Drncající vlak a moje - nebo její - občasné zakolíbání s trošičkou pohybu stačilo k tomu, aby můj tvrdý rozžhavený čurák byl jemně drážděn plyšovými stěnami její pochvy. Rychle jsem se v ní řítil k vrcholu...

Chtěl jsem si jí užít co nejvíce a když nebyl nikdo nablízku, osahával jsem jí nalévající se kozičky, líbal ji vzadu na krk a poodhalená ramena. Ona pomalu vrtěla zadkem v mém klíně, šimrala mě ohonem černých vlasů v obličeji a nádherně jsme šukali! Pak mi vzala ruce do svých, mnula je, proplétala své prsty s mými a já vytušil, že to jde i na ni. Naše vyvrcholení oddálilo náhlé zastavení vlaku ve stanici. Kolem prošel starší muž s kufrem. Asi mu na nás něco nesedělo, pořád se otáčel, až málem vypadl z otevřených dveří. On asi jediný poznal, že mrdáme... Ale co? Vždyť jsme vypadali jako manželé. Když se vlak opět rozjel, naše pozastavená rozkoš se obnovila a stoupala výš... výš... výš... Pomalu a tiše jsme mrdali dál.

Věděl jsem samozřejmě, že do těhulky se mohu bez obav z nějakých následků vystříkat. A protože mi to dosud žádná holka, s kterou jsem mrdal, nedovolila, strašně jsem se těšil na to, okusit jaké to je, zůstat v píči až do konce! Zadržoval jsem výstřik, jak jen to šlo, ale ten obrovský tlak v pytlíku mě brzy přemohl... Ona jako by to vytušila, zatínala zuby, celá se chvěla a píčou mi zmáčkla v sobě čuráka tak mocně, že jsem začal bez varování do její cukající se pochvy prudce stříkat semeno. Oba jsme sice mlčeli, ale její ruce mi drtily prsty. Já jí tiše skučel do vlasů, a se mnou i s ní cloumal orgasmus... Já byl ve mžiku prázdný. Ona povadla z prožité slasti a jen tiše zakuňkala: "Bože... To bylo krásný..."

Když jsme skončili a vzduch byl čistý, klidně si stoupla, urovnala si pomačkané šaty, pak se otočila. "Líbilo?" Nic víc neřekla. Zjistila pohledem, kde jsme. "Za chvíli vystupuji..." Já schovával ulepeného ptáka a nebyl schopen slova. Bylo to k neuvěření. Vystoupila, já za ní zavřel dveře a už jsme si jen zamávali...

Nevím ani jak se jmenovala, zda byla vdaná či svobodná, ani ona neví s kým mrdala. Protože jsme oba mysleli zřejmě jen na to, jak si vzájemně udělat rozkoš. Nic jiného nás v tu chvíli nezajímalo. Od té doby, kdykoli potkám mladou ženu s rostoucím bříškem, ihned si na "NI" vzpomenu...

Máte chuť si to rozdat s těhulkou? Možná nějakou seženete i na sex seznamce... Anebo zkuste jet vlakem po Moravě, třeba budete mít také štěstí.