Záhada v práci - 2. díl
14.červenec 2018
Další den jsem byla opět v práci a přemýšlela jsem nad tím, co mi včera ten člověk řekl, co po mě chtěl, abych udělala, a nevěděla jsem, co mám dělat. Nenápadně jsem se koukala kolem sebe, jestli se na mě někdo nedívá, ale ničeho zvláštního jsem si nevšimla.
Pro jistotu jsem se ale rozhodla přistoupit na jeho hru a trochu jsem si učůrla. Skoro vůbec jsem to necítila, jen to chvíli trošičku studilo, ale jinak nic. Když jsem byla na místě, kde mě nikdo neviděl, rukou jsem zajela mezi nohy a kontrolovala jsem, jestli je všechno v pořádku. Byl tam jen malý mokrý flíček, který ale nikdo nemohl vidět. Po nějaké době, asi po hodině, jsem si vzpomněla na to, že bych to měla udělat znovu, tak jsem si opět trochu cvrkla. Dopadlo to stejně jako prvně a já na to za chvíli zapomněla. Pak běžel den, já uklízela a vzpomněla jsem si na svůj úkol až po pár hodinách. Jenže jsem byla před chvílí na záchodě, tak to ze začátku nešlo, trochu jsem zatlačila, sice se to povedlo, ale víc, než jsem chtěla a s hrůzou jsem zjistila, že jsem počůraná. Sice jsem byla mokrá jen mezi nohama a nebylo to skoro vůbec vidět, ale i tak si toho mohl někdo všimnout. Na pokračování plnění mého závazku jsem už nemyslela a zbytek směny jsem chodila tak, aby mě nikdo moc neviděl. Pak jsem se převlékla a šla jsem s ostatními domů.
Doma jsem se věnovala svým věcem. Až do večera, kdy opět zavolal ten neznámý člověk. "První věc, co teď uděláš," řekl, když jsem to zvedla, "bude, že si přineseš nějakou čistou odměrnou nádobu." Měla jsem jednu takovou litrovou, do které jsem lila vodu a používala na vaření, nebo když bylo potřeba. Přinesla jsem ji a postavila na stůl před notebook. "Tak, a teď se do ní vyčůrej," řekl. Já si vyhrnula noční košili, dala jednu nohu na stůl a udělala jsem to, co chtěl. Navíc, předtím jsem vypila velký hrnek čaje a už se mi i docela chtělo, takže mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Načůrala jsem asi půlku nádoby, takže skoro půl litru. Jak jsem to dokončila a sedla si, ten člověk opět promluvil: "Jestli si dobře vzpomínám, měla jsi něco udělat. Musela jsi něco udělat. A neudělala jsi skoro nic. Ne, nic se mi nesnaž napovídat," řekl, když viděl, že se chystám promluvit a hned zase pokračoval: "Moc dobře to vím, protože sleduji všechno, co děláš a neudělala jsi to, co jsi měla. Proto musí přijít trest," řekl jakoby škodolibě. "To, co jsi načůrala, si teď vypiješ."
Až po chvilce mi došlo, co po mě vlastně chce. Nejdřív jsem v duchu nechtěla, ale pak jsem si uvědomila, že mě má vlastně v hrsti, že musím udělat všechno to, co chce. Vzala jsem proto odměrnou nádobu se svým čůráním a trochu se napila. Bylo to ještě teplé, navíc to smrdělo, ale zavřela jsem oči a pila. Asi v polovině už se mi začínalo dělat zle, ale protože mi nic jiného nezbývalo, pila jsem dál. Když už mi zbývalo maximálně deci, myslela jsem si, že se pozvracím. Nakonec jsem se ale překonala a dopila jsem to celé. Ještě jsem měla pár kapek, které mi při pití vytekly, na bradě a ty jsem musela prstem setřít a slíznout. Pak se zdálo, že už je spokojený. "Výborně," řekl jen. "Je vidět, že když něco chceš, tak to dokážeš. Ještě mám pro tebe ale připravené jedno překvapení. Jedna tvoje fotka na tebe čeká přilepená na tvojí skříňce v práci, proto by sis ráno měla pospíšit, pokud nechceš, aby ji někdo viděl." Pak ještě znovu chtěl, abych si to udělala v rukavicích stejně jako včera a když byl spokojený, dal mi úkol na další den: "Zítra chci, aby sis znovu občas učůrla a jak vidím, je to pro tebe po hodině dlouhá doba a zapomínáš na to. Proto chci, abys to udělala každých 15 minut. Aby to ale nebylo tak těžké a abys nebyla hned celá počůraná, můžeš si vzít vložku. Ale musíš ji mít v práci celý den, od začátku až do konce směny. A nezapomeň na tu fotku na tvojí skříňce," řekl mi ještě a potom zavěsil. Já byla úplně vyřízená, tak jsem šla za chvíli spát.
Druhý den ráno jsem si musela přivstat, abych byla v práci v šatně dřív než ostatní a fotku nikdo neviděl. Na odchodu jsem si ještě stihla vzít vložku, Always s křidélky, a vyrazila. Už když jsem byla na parkovišti, viděla jsem, že holky míří k šatnám a mají přede mnou pěkný náskok, tak jsem přidala, abych je dohonila. Podařilo se mi to až na chodbě, když vcházely do šatny. Proběhla jsem mezi nimi s výrazem "holky, fakt musím," strhla fotku ze skříňky a zmizela na záchodě. Tam jsem si dala vložku do kalhotek, křidélka pěkně ohnula ven, oblékla se a zkusila si trochu cvrknout. Všechno bylo v pohodě, nic jsem necítila, vložka všechno nasála, tak jsem šla pracovat. Aby to nebylo divné, že pořád sleduji mobil nebo hodiny, ale hlavně, abych udělala všechno správně, protože vlastní čůrání už se mi znovu pít nechtělo, nastavila jsem si v telefonu upozornění, aby mi každých 15 minut zavibroval a vždycky, když se to stalo, udělala jsem, co bylo potřeba.
Prvních pár hodin bylo všechno v pohodě, ale jak se blížilo poledne, cítila jsem v rozkroku takový studený pocit. Vložka už byla dost nasáklá a začala pomalu protékat. Pak se šlo na oběd a já seděla v tom vlhku, vše se pomalu propíjelo přes kalhotky i přes legíny a já doufala, že jak vstanu, nikdo si mě nebude moc všímat. Jenže po obědě mě šéfová poslala umýt pár parapetů vevnitř dílny a to jsem si musela vzít schůdky, takové ty se třemi stupačkami, protože ze země bych tam nedosáhla. Když jsem stála na schůdkách, bylo mi jasné, že to na mě musí být vidět a když jsem umývala předposlední parapet, slyšela jsem, jak se dva starší chlápci spolu baví a jeden říká takovým pološeptem tomu druhému: "Ty vole, podívej se, ona se normálně pochcala!" a začali se oba pochechtávat. Byla jsem červená až za ušima, rychle jsem umyla i poslední parapet, do jedné ruky popadla schůdky, do druhé kýbl a rychle jsem odešla všechno uklidit. Naštěstí už byl konec směny, já se převlékla, už do legín na cestu, mokrou vložku jsem vyhodila, počůrané legíny a kalhotky dala do batohu a šla domů. Bohužel jen v legínách, bez kalhotek, protože náhradní jsem s sebou neměla. Doma jsem si dala sprchu, pořádně se umyla a čekala na večer.
V 8 hodin večer mi ten člověk opět zavolal. "Dneska bylo všechno správně a líbilo se mi to," pochválil mě a já přemýšlela, kdo se na mě dneska díval. Potom jsem si to musela opět udělat, stejně jako oba dva dny předtím a jemu se to opět líbilo. "A zítra," začal, ale víc už říct nestačil, protože jsem ho přerušila: "Zítra bych TO měla dostat," řekla jsem. "Dobře," odpověděl on a po chvíli zavěsil. Od té doby uplynulo několik týdnů, ale už se nikdy neozval. Dodnes nevím, kdo to byl, ani jestli to byla žena nebo muž.
Máte stejně perverzní choutky jako tato tajemná osoba? Zkuste najít člověka, který s vámi dobrovolně bude hrát takovou hru. Hledat ho můžete i na sex seznamce.