Záhada v práci - 1. díl
7.červenec 2018
Ahoj, jmenuji se Michaela a je mi 23 let. Sice jsem studovala dvouletý učební obor jako aranžérka květin, ale už 5 let pracuji v jedné továrně jako uklízečka. Od přírody jsem tak trochu boubelka, což při mých 160 centimetrech a 63 kilogramech není asi nic neobvyklého.
Mám kratší tmavé vlasy, takové mikádo. Taky mám trochu větší zadek, ale i přesto do práce nosím tmavé legíny, protože jsou prostě moc pohodlné. Akorát když uklízím, často se při tom ohýbám a musím si dávat pozor, aby mi nekoukaly kalhotky. Občas mi vykoukne lem, to se mi stává a většinou si toho všimnu, až kdo ví za jak dlouho. Vždycky si říkám, jestli mě někdo viděl, ale nejspíš ne, protože jsem taková obyčejná, ne zrovna moc hezká holka, které si nikdo moc nevšímá. Navíc nenosím žádná tanga, která by přitahovala pohledy, ale jen klasické obyčejné bílé kalhotky, kterých si vždycky jednou za čas koupím několik a zase mi nějakou dobu vydrží.
Dneska už mi skončila práce a já šla do šatny. Už jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat doma a automaticky jsem otevřela svou skříňku. Na podlahu vypadl bílý papír, který mi zřejmě někdo zastrčil mezi dvířka. "Asi se někomu nechtělo ke koši," pomyslela jsem si, zvedla papír a pro jistotu se ještě podívala na druhou stranu. To, co jsem viděla, mi úplně vyrazilo dech. Byla to fotka, na které byla holka se zavřenýma očima, jak sedí na záchodové míse a rukama v gumových rukavicích si dělá dobře. Nejhorší bylo, že ta holka na fotce jsem byla já. Ano, párkrát jsem měla chuť a udělala si to v práci na záchodě, protože to bylo cizí prostředí a lákalo mě to. A gumové rukavice jsem měla proto, že jsem už dlouho nikoho neměla a tohle mi přišlo takové víc neosobní, jakoby od někoho jiného. Z přemýšlení mě vytrhly holky z dílny, které zrovna přišly na šatnu, tak jsem rychle schovala fotku, převlékla se a šla domů.
Celý večer jsem nad tím přemýšlela a v noci se mi nedařilo usnout. "Kdo by mě takhle mohl vyfotit?" Říkala jsem si, ale nic mě nenapadlo. Nakonec jsem usnula a probudil mě až budík. Další den v práci byl přede mnou a já šla pracovat. Ráno jsem vysypala všechny koše, potom jsem uklidila na toaletách a zbytek směny jsem chodila po hale a uklízela všechno možné. Od pohozených papírků, až po různé zbytky materiálů, co dělníci používali při práci. Celý den jsem ale přemýšlela nad tou fotkou. Nakonec skončila směna a já šla do šatny. Jaké bylo moje překvapení, když jsem za dvířky mé skříňky našla další mou fotku a pod ní nápis "Zapni si v 8 večer Skype i s kamerou." Fotku jsem schovala, rychle se převlékla a šla domů.
Večer jsem si dala sprchu, oblékla si noční košili, zapnula notebook, Skype i web kameru a už celá netrpělivá přecházela po pokoji a čekala, co se bude dít. Přesně v 8 hodin mi někdo volal. Celá nervózní jsem přijala hovor. "Ahoj, už se na tebe těším," řekl někdo, ale měl zastřený hlas, takže jsem nepoznala, jestli se jedná o holku nebo chlapa, akorát bych řekla, že je to někdo starší, než jsem já. "Co myslíš, že udělám s těmi fotkami?" pokračoval ten neznámý. "Taková malá kamerka schovaná na záchodě a vidíš, co se mi podařilo zajímavého ulovit," zachechtal se ten člověk. "Chtěla bys, ať ty fotky někomu ukážu? Ať je vylepím v šatně? Vyvěsím na nástěnku? Ať je pošlu mailem všem v kanceláři?" Zeptal se mě a já jen zakroutila hlavou. To stačilo, protože já jeho sice neviděla, ale on mě ano, přes web kameru. "Dobrá tedy," řekl ten člověk na druhé straně a hned pokračoval: "Nikomu ty fotky neukážu, ale budeš muset udělat všechno, co ti řeknu. Slyšíš? Úplně všechno." Já jen přikývla a potom opět následoval smích. "Tak se mi to líbí," řekl ten někdo a hned zase pokračoval: "Víš, ty tvoje rukavice se mi moc líbí, takže si pro ně zajdi."
Udělala jsem, jak řekl a přinesla si pracovní gumové rukavice. Sice to nebyly přesně ty z fotky, ale to on nevěděl, navíc byly úplně stejné a zřejmě to bylo jedno. Potom ten člověk pokračoval: "Líbí se mi, že jsi ještě nic neřekla a chci, aby to tak zůstalo. Vždycky, když spolu budeme mluvit, tak nic neříkej, jen poslouchej a udělej přesně to, co chci a fotky nikomu neukážu. Takže," řekl ten neznámý, "nasaď si ty rukavice, vyhrň si košili, dej nohy na stůl a udělej si to stejně, jako si to děláš v práci. A přitom se pořád dívej do kamery a nezavírej oči." Mně nezbývalo nic jiného, než poslechnout, protože jsem nechtěla, aby ty fotky kdokoli další viděl. Nasadila jsem si rukavice, vyhrnula noční košili, sedla si na židli k notebooku, dala nohy na stůl, můj klín byl jen kousek od kamery, a začala jsem si to dělat. Napřed jsem si levou rukou jen tak hladila poštěváček, po chvíli jsem si zasunula prostředníček pravé ruky v rukavici dovnitř do mojí kundičky. Párkrát jsem ho vsunula dovnitř a ven a poté přidala i ukazováček. Takhle jsem za chvíli hodně zvlhla a začala prsty kroužit po vnitřní stěně mojí pičky.
Pořád jsem se přitom dívala do kamery, ale jak se blížilo, že se udělám, moje oči už začínaly sklovatět a bylo vidět, že už jsem trochu mimo. "Počkej," zastavil mě ten člověk. "Vytáhni ty prsty ven, všechno z nich slízej a až pak pokračuj." Udělala jsem všechno, jak řekl a začala slízávat svou šťávu z prsů v rukavici. Už jsem se párkrát ochutnala, ale vždycky jen trošku. Dneska jsem toho musela slízat trochu víc a moje šťáva byla taková trochu kyselá, řekla bych. Jinak se to popsat nedalo. Navíc jsem lízala gumovou rukavici, takže to chutnalo opravdu divně. Potom jsem pokračovala a během chvíle jsem byla hotová. Znovu jsem slízala mou šťávu z rukavice, jak on chtěl a čekala, co bude dál. Netrvalo to dlouho, než ten člověk zase promluvil. "Líbilo se mi to," řekl a pokračoval: "Mám pro tebe plán na zítra. Až budeš v práci, chci, aby sis každou hodinu trochu učůrla do kalhotek. Nemusí to být moc, jen trochu, ale chci abys to dělala každou hodinu až do doby, než půjdeš domů. Udělej to přesně, jak jsem ti říkal. V 8 zase zavolám." Řekl nakonec a zavěsil. Orgasmus už pomalu odezněl a já šla spát.
Jak to celé dopadne? To se dozvíte už za týden v dalším díle! Mezitím si můžete o různých praktikách napsat s někým ze sex seznamky!