Vydařená služební cesta na sever - 1. díl

Je to už pěknou řádku let, kdy jsem byl vyslán na služební cestu kamsi na sever plnit přání našeho zákazníka. Měla to být nejen moje první služební cesta do zahraničí, ale první služební cesta vůbec.

Zprvu jsem nebyl moc nadšen kvůli vyřizování a papírování, ale pozitiva nakonec přehoupla misku vah s negativy. Představte si měsíc mimo naši republiku, mimo váš běžný život, kdy nemusíte řešit problémy vaše ani nejbližšího okolí. Řekl bych ideální pro pročištění hlavy. Zvlášť když jsem právě prošel rozchodem po dvouletém vztahu. S cílem nějak zrelaxovat jsem nakonec na daleký sever odlétal. Všechno jsem zde zanechal nástupem do letadla a těšil se, jak si ten měsíc nějak užiju.

Dvě hodiny letu byly nekonečné pro mou zvědavost, jak to na severu vypadá. Když pominu občasné turbulence, zvládl jsem let v péči letušek celkem obstojně. Pár panáku alkoholu odbouralo počáteční strach z pádu letadla, a tak jsem i v dobré náladě vystupoval na letišti v Helsinkách. Následoval ještě hodinový přesun vlakem a kousek ještě taxíkem. Cestou z letiště a následně i vlakem jsem si nemohl nevšimnout, že naprostá většina holek, žen a dam, které jsem viděl, byly nádherně blond. Věděl jsem, že na severu tomu tak je, ale až tak moc jsem to nečekal.

Po příjezdu k hotelu jsem si prohlédl halu a v ní potkal další lidi, kteří se také chtěli ubytovat. Byla mezi nimi i jedna slečna/paní, která budila dojem velmi seriózně a sebevědomě. Tento typ žen je to, co mně svým způsobem přitahuje. Mám rád ženy, které netrpí nějakým komplexem méněcennosti. Všimla si, že jsem si ji tak nějak prohlížel a pokynula hlavou, že o mně ví a že mě zdraví. Po příhlášení v hotelu jsem tedy odkráčel směrem k výtahům. Než vůbec dojel výtah, stihli zřejmě na recepci odbavit i onu slečnu, která se jako přízrak najednou zjevila vedle mě. První však než mé oči zaregistroval ji můj nos. Voněla krásně a zcela jemně, což ve mně vyvolalo zvídavost.

Chtěl jsem vyslovit pozdrav, ale než jsem to stihl udělat, už jsem slyšel to její protažené "Hellooou" s ostrým H. Intenzitou hlasu jasně dávala najevo, že to nebude žádná jemná slečinka. Zdvořile jsem ji odpověděl a optal se, zda cestuje z daleka a jaká byla cesta, koukaje se jí přímo do očí. Byly krásné, světlé modré, až jsem měl chvíli dojem, že má místo očí zrcadla a je to pouhý odraz mých očí. Čekal jsem, že bude stručná a jen zdvořile odpoví něco ve stylu. "Jsem z daleka, cesta byla dobrá."

Realita však byla jiná. Nejspíš dlouhá cesta byla tichá, slečna si neměla s kým popovídat a trochu se rozpovídala. Takže jsem už věděl, z kterého města je, proč přijela a jak dlouho se zdrží. Dále se svěřila, že je lehce unavená, ale že dobrá večeře to spraví. Následně jsme se vzájemně představili. V tu chvíli se musel do myšlení zapojit i můj rozkrok, jelikož jsem neudržel pohled do očí a sjel ji jestě k tomu pomalu od očí až k nohám. Na chvíli jsem zčervenal, jelikož si mého počínání opět všimla. Nejdříve se prohlížela, jakoby hledala nějakou chybku, které jsem si snad všiml. Nicméně se mi pak podívala opět do očí a lehce se usmála. A tu opět můj rozkrok se rozhodl sabotovat zatím příjemnou diskuzi. Zcela pohlcení povídáním jsme úplně zapomněli na výtah, který již pár minut byl v přízemí.

Nechtěl jsem tento, řekněme seznamovací, rohovor přerušovat. Bohužel jsem vztáhl ruku na dveře od výtahu a dal ji najevo, že bychom se mohli ubytovat na pokoje. Přece jen po několika hodinách cesty jsem se necítil již pohodlně a toužil jsem si dát konečně sprchu. Galantně jsem ji přidržel dveře a nechal ji vstoupit. Znovu jsem měl příležitost si ji prohlédnout, tentokrát zcela zezadu. Byla to radost pohledět. Částečně odhalené lopatky a záda úplně vybízela k pohlazení. Navíc, když si přehodila vlasy přes jedno rameno, odhalila tak šíji, která si přímo říkala o polibek. Během vteřiny jsem ještě stihl stočit oči k zadečku a k nohám, o kterých jsem tušil, že mají začátek a někde snad i konec. Rozkrok opět vyhrál nad rozumem, který by si jistě stihl všimnout zrcadla ve výtahu, kde mé pozorování bylo zřejmě vidět.

Zvolily jsme svá patra a výtah se dal do pohybu. Věděl jsem, že výtah nepojede věčně a že pokud něco neřeknu hned, trapné ticho skončí až slovem "Bye" pří výstupu jednoho z nás. Vyhrkl jsem téměř bez přemýšlení "Dinner", a pak začal blekotat něco o tom, že by bylo škoda nepokračovat v konverzaci třeba u večeře, na kterou bych jí tímto rád pozval (já naivní, neznaje místní ceny). Slečna nejdříve zmínila něco o toastu, který si cestou koupila, ale pozvání ji potěšilo a souhlasila se slovy, že nerada jí sama. Pocítil jsem příjemné chvění na zádech, jelikož jsem čekal spíše nesouhlas. Byl jsem mile překvapen. Dohodli jsme se, že se potkáme dole v restauraci za hodinu. Výtah zastavil, slečně jsem opět přidržel dveře a pokračoval o patro výš.

Spěchal jsem, abych co nejrychleji vybalil a mohl se oddat proudu teplé vedy ve sprše. Sprchu jsem si užíval dlouho. Horko polilo mé tělo a i penis v rozkroku, který již nezastíral, že snad našel objekt své touhy (dámy prominou). Popadla mě touha uchopit ho do ruky a hrát si sním s myšlenkami na onu slečnu. Mimochodem její jméno jsem vám zatím neprozradil. Jmenovala se Leena (čtěte Léna). Chvíli jsem si tak hrál, ale pak jsem raději přestal, nechtěl jsem se připravit o vzrušení, které ve mně bylo (a udělal jsem dobře jak později zjistíte). Oblékl jsem si černé kalhoty s bílou košilí na volno, černé polobotky, vyrazil o něco dříve vstříc dobré večeři a příjemné konverzaci. Nechtěl jsem, aby na mě musela čekat.

Čekal jsem nakonec já, a to trochu déle, jelikož Leena nemohla najít nějaký kus oblečení, který potřebovala ke svým šatům. To mi nevadilo, hlad nebyl ještě tak velký, že by mi už kručelo v žaludku. Otevřel jsem tedy dveře do restaurace a nechal ji vybrat stůl. Vybrala si stůl v samotném středu. Bylo mi jasné, že je ráda středem pozornosti. Pomohl jsem ji usadit do židle a usedl naproti ní. Nechtěně jsem přitom zavadil svýma nohama o její. Jak jsem říkal, dlouhé nohy. Omluvil jsem se s tím, že jsem myslel, že stůl je větší. Myslel? No, řekl bych, že od chvíle, co jsem ji před restaurací spatřil, byl můj mozek pod kontrolou jiného orgánu. Byla řekněmě místní (i když z jiné části země), a tak jsem ji požádal o doporučení, co si dát k večeři. Dnes si již ten název nevybavuju, ale šlo o steak z lososa a zeleninový salát. Dali jsme si oba stejnou večeři a ochutnali láhev dobrého vína.

Konverzace byla opravdu příjemná. Začali jsme původem, prací, probrali koníčky, až jsme skončili u partnerských vztahů (já to kupodivu nezačal). Zmínila, že je sama, že povaha její práce ji neumoňuje momentálně stálejší vztah, s ohledem na nutnost často cestovat (byla obchodním zástupcem). Na můj přímý dotaz, jestli ji nechybí v životě muž, odpověděla, že ano. Bylo vidět, že slovo muž s ní něco provedlo. Rozšířily se jí oči, začala si pohrávat se skleničkou vína, upravila si výstřih, pod stolem jsem ucítil, jak začala pohupovat nožkou, když do mě několikrát narazila, a vytáhla si zrcátko, aby se ujistila, že její rty jsou dostatečně výrazné. To mě ani na chvilku nenechalo klidným a já pocítil tlak v rozkroku. Vzrušení vystoupalo na maximální hodnoty, když mi strčila nohu již bez boty do rozkroku a zároveň se na mě podívala svádivým až uhrančivým pohledem. V té euforii mi spadla čelist, a oči začali kmitat vysokou frekvencí mezi očima, jejím výstřihem a rukou, která se blížila mé. 

Zajímá vás, jak vzrušující večeře skončí? Počkejte si do příští soboty! Zkrátit čas si můžete na naší erotické seznamce.