Svatební převlékání - 2. díl

Ventilátor nad mou hlavou si lehce pohrává se záhyby dlouhého závoje a s volánky šatů. Vypadá to tak reálně! Nechal jsem si na sebe puštěný reflektor, a tak se mohu tiše kochat z té blyštivé nádhery, kterou mám teď oblečenou na sobě já. Tak a teď si ještě užít toho oblečení!

Tak se procházím po celém prostoru výstavy, zkouším si sednout do křesla a jen se divím, jak to ty ženy tak lehce zvládají, no prostě se mám co učit! S nelibostí vidím, že za okny se začíná rodit další letní den. Už pomalu svítá! Ještě poslední pohled do zrcadla, poslední pohlazení velkých prsou, poslední zašustění vlečkou! Moje ruce hledají na zádech provázek, abych se rozloučil s tou nádherou. Opatrně tahám za provázek zdrhovadla… a nic. Aha, říkám si, určitě tam bude vadit závoj. Loučím se tedy se závojem a pro jistotu si sundávám i paruku, protože její dlouhé vlasy by se taky mohly skřípnout do zipu. Další pokus o rozepnutí, tahám trochu silněji, ale zip se neposunul ani o milimetr. Zkouším si stáhnout ramínka přes ramena dolů a vyklouznout tak ze šatů. Šaty jsou ale tak těsné, že bych je musel roztrhnout, aby se můj plán zdařil. Tak ještě znovu škubu za provázek, zmocňuje se mě trochu panika, a tak se rozhoduji buď a nebo a silně trhnu. Výsledkem je, že se provázek utrhl a zip se nepohnul ani o kousek.

Tak teď už jde vážně do tuhého! Hodiny nekompromisně oznamují, že za půl hodiny přijde paní Eva uklízet! Zkouším dosáhnout na zip, ale všechny pokusy jsou marné. To je teda situace, co teď? Paní Eva by mě ani vidět nemusela, má svoje klíče a již několikrát i při jiných výstavách jsme se dohodli, že můžu odejít před ní, abych chytil ranní autobus k nám do Přílep. V hlavě se mi rodí ďábelský plán, ne není to ďábelský plán, je to jen oddálení problémů na další večer! Obtáčím si dlouhou vlečku šatů kolem ruky a spěchám jak jen mi to šaty a vysoké podpatky dovolují ke stolku služby. Na papír píšu vzkaz pro paní Evu, že vše je v pořádku a že jsem běžel na autobus. Tak rychle, co dál? Uvědomil jsem si, že jsem celou noc nebyl na toaletě.

Rychle to napravuji a znovu i přes vypjatost celé situace musím obdivovat ženy, jak se v tak bohaté róbě dokáží ladně pohybovat. Schovávám ještě všechny svoje věci do skříňky a vracím se zpátky na místo před ženichem. Mám ještě chvíli čas, a tak si sedám na křesílko. Kamera! Rychle vyskakuji a bezpečnostní kameru, co snímá tento kout výstavy, vytáčím trochu stranou, abych nebyl přímo v jejím zorném poli. Tak ještě pár minut soukromí… Co jsem se to vlastně rozhodl udělat? Zůstat v masce a kostýmu nevěsty celý den! Ale co bude potom? Ale celý život řeším problémy až nastanou, a tak sám sebe uklidňuji, že to dobře skončí. V nejhorším případě budu muset požádat o pomoc večer paní Vlastičku! Mám k ní větší důvěru než k paní Evě, a tak nějak bytostně jí i věřím, že mě nepodrazí.

Teď už znovu stojím před ženichem. Pozoruji svět kolem sebe přes hustý závoj a dlouhé řasy. Moc dobře si uvědomuji, že to bude sakra dlouhý den! Bouchnutí dveří mi dává na vědomí, že paní Eva přišla už do práce. Teď teprve musím ocenit to, že se držím ruky toho klečícího ženicha. Je to totiž dobrá opora k získání stabilního postoje! No a to nemluvím o ventilátoru nad sebou! Tím, jak mi čeří závoj, maskuje můj dech! Jen se musím ovládat, abych neotáčel hlavu! To přeci figuríny nedělají. Zase mám tu výhodu, že z mého pohledu se můžu kontrolovat v zrcadle, ale taky v něm vidím dění kolem sebe. Můžu vidět, kdy jsem sám! Teď je to ještě dobré, můžu přešlápnout z nohy na nohu, i pohnout rukou, paní Eva totiž převážně uklízí vstupní halu. Doléhá ke mně vzdálený hovor. No jasně do práce přišla i paní Vlastička, to znamená, že za několik minut se výstava otevírá.

Nevím, kolik je hodin, čas se neuvěřitelně vleče. Jediné, co mi pomáhá přežít, jsou myšlenky na ženu, kterou vlastně představuji. Pozoruji se v zrcadle a hlavou mi běží představy, které mě i lehce vzrušují. Do sálu sem tam přijde i nějaký návštěvník. To mi čas běží rychleji. Bavím se pozorováním návštěvníků. Starší, asi manželský pár, se u mě dokonce zastavuje. Mužovi oči se nemohou odtrhnout od mého výstřihu. Žena naopak jemně prsty mne látku mých šatů a to i přes to, že všude visí zřetelné nápisy, že se návštěvníci nemají dotýkat vystavených exponátů! Pohled toho muže mě úplně přivádí do rozpaků, zažívám trochu pocit studu a kdybych mohl, tak bych si asi rukou zakryl výstřih! Slizoun jeden! Když odcházejí, mohu si na chvíli ulevit, protože v zrcadle vidím, že jsem tady sám.

Až větší hluk upoutává moji pozornost. V zorném poli nemůžu přesně vědět, co se děje, ale bude to asi příprava na tu hromadnou svatbu! Tak to už jsou dvě odpoledne! Do sálu začínají proudit davy svatebčanů. Jejich veselí se snaží krotit nějaká organizátorka. Vysvětluje jim, co se bude dít a co mají dělat.

Najednou mě přes zrcadlo oslňuje jas reflektoru. Závoj a skleněné čočky přes které pozoruji okolní svět jeho jas zmírňují. Teď už můžu rozeznat, že je to osvětlovač a kameraman! Taky už vidím známou redaktorku z televize, která s mikrofonem v ruce provází starší dámu, která jí ukazuje jednotlivé exponáty a hovoří přitom do nastaveného mikrofonu. Jejich kroky se nezadržitelně blíží k mému stanovišti. Už slyším tu starší dámu jak redaktorce vypráví o tom, že se tady pokusily zachytit atmosféru mexické svatby. Oko kamery se otočilo na mě a přes závoj mám pocit, jako by se mi dívalo přímo do očí! Tak to je věc! Já budu nakonec ještě i v televizi! Teď si teprve uvědomuji, jaká by to byla ostuda, kdyby se něco nezdařilo! Kdyby tak někdo nadzvedl lem šatů a uviděl moje chlupaté nohy, které sice byly schované v bílých punčochách, ale ty zase nebyly tak husté, aby mě neprozradily. No jistě, i poslední pohled kamery patří mému výstřihu. To je neuvěřitelné, kdybych byl žena a potřeboval bych někde něco vyřídit, kde úřaduje chlap, byl jsem si jist, že velký výstřih a krátká sukně vše zařídí. No, ale na druhou stranu, na úřadech jsou vlastně převážně ženy…

Někde za mnou začíná hrát svatební pochod. Trochu mě mrzí, že tam nevidím, ale i přes to, že mě brní už celé nohy od toho, jak stojím dlouho na vysokých podpatcích, se mě taky zmocňuje slavnostní pocit. Do nastalého ticha se začíná nést hlas oddávajícího úředníka. Každé slovo se mi zarývá do paměti. Vžívám se úplně do role nevěsty. Jeho slova mi nějak podivně svírají hruď a do očí se mi tlačí slzy. Jak jsem šťastný! Zažívám něco, o čem se mi mohlo opravdu dosud jen zdát! Když vyzval nevěstu, zda si bere dobrovolně zde přítomného ženicha, tak z mých rtů se vydralo tiché ano a já už nedokázal zabránit potoku slz který se mi tlačil do očí. Jak je krásné být skryt od okolního světa za závojem! Je to opravdu jenom můj svět! Tady si můžu plakat, tady se můžu smát a nikdo to neví! Svatebčané si postupně slibují věrnost a celá slavnost postupně končí. No ano, vždyť o tom mluvila ta organizátorka, svatba pokračuje hostinou v restauraci Lví dvůr, která je naproti Jízdárně. Slavnostní světla postupně zhasínají, to je paní Vlastička ze svého kontrolního stanoviště přepíná na úsporný provoz. Teď si vlastně vzpomínám jak včera říkala, že po obřadu se už neotevře.

Jízdárnu zahalilo ticho. Přes ventilační okna sem doléhá vzdálený hluk velkoměsta. Tak a co dál? Mám se začít hýbat a jít za paní Vlastičkou? Jak jí to vysvětlím? Stojím pořád jako přibitý a křečovitě svírám ruku ženicha. V zorném poli se mi najednou objevila postava paní Vlastičky. Procházela sálem a kontrolovala jednotlivé figuríny. Když byla úplně vzadu, tak jsem si zavelel, tak teď, nebo nikdy.

„Halo, paní Vlastičko!“ zavolal jsem nahlas.
„Jé, pane Pavle dobrý den, to jste tady nějak brzo, ale kde jste?“ na jejím hlase byl po počáteční radosti znát údiv z toho, že mě nevidí.
„Jsem tady u mexické svatby, můžete sem na chvíli přijít?“ volal jsem a snažil se o klidný tón hlasu, i když jsem absolutně nebyl schopen odhadnout její reakci. Už jsem jí viděl těsně za sebou…
„Kde jste? Nestalo se vám něco?“
„Ne, klid paní Vlastičko, jsem tady před vámi, teď se pohnu, nebojte se…“ drmolil jsem rychle a pomalu se začal otáčet.
„Proboha co tady děláte? To jste se rozhodl, že mě budete strašit? Ježiši vy jste uvnitř těch šatů!“ vyvalila na mě oči a teď jsem nevěděl, jestli uteče, začne křičet nebo co vlastně udělá. Ona se ale místo toho sesunula do křesílka a zírala na mě neschopná slova. Tak teď tedy byla řada zase na mě.
„Klid paní Vlastičko, všechno vám vysvětlím, jenom vás teď poprosím o jedinou věc. Jestli byste byla tak moc hodná a povolila mi zip na šatech, víte, on se nějak zasekl…“

Hlas se mi nějak zlomil a já se neubránil návalu slz který se mi zase tlačil do očí. Tak teď opravdu nevím, co asi udělá! Musí si myslet, že jsem ujetej úchylák!
„Víte, jak se to zaseklo, nechtěl jsem zničit ty šaty…“ vysvětloval jsem v návalu vzlyků a cítil jsem, jak s těmi slzami ze mě odchází celodenní nervozita, jak všechno dopadne a teď jsem byl i šťastný, že už jsem to dokázal vydržet až sem.
„Tak jen klid pane Pavle,“ její hlas zněl najednou jako hlas matky která chlácholí svoje dítě. Pomalu vstala a bylo pro ni jen chvíli okamžiku, než mi zip uvolnila.
„Já vás tady teď nechám, abyste to tady mohl dát do pořádku, počkám na vás v kukani.“

Mluvila už klidným hlasem a já jsem jí musel v duchu hodně děkovat. Nedovedl jsem si totiž představit, že bych před ní stál jen ve spodním prádle a v masce figuríny. Když jsem vše uvedl do původního stavu, schoval svoje výrobky do dílny a ze skříňky ve skladu si vyzvedl svoje oblečení, chtě nechtě jsem šel za ní do kukaně, jak jsme říkali pozorovacímu stanovišti.

„Jen pojďte, pane Pavle,“ vítala mě vlídným hlasem a já jsem si všiml, že má před sebou dva hrnky s kouřící kávou.
„Máme hodně času a vy mi musíte určitě něco vysvětlit,“ přisunula přede mě hrneček s kávou a ze sáčku na stole vykouzlila kus domácí bábovky.
„Ano, jistě paní Vlastičko, s tím počítám…“ znovu se mi sevřel krk takovou divnou křečí která vehnala slzy do mých očí. Teď už jsem neměl před sebou závoj, ale i slzy mi dodávaly pocit, že jsem někde v soukromí za sklem… skládal jsem slova ve věty a věděl jsem, že to bude opravdu dlouhý večer…

Erotické převlékání může vzrušovat i vás. Můžete si například se svým sexuálním partnerem zahrát role play. Sex seznamka vám může pomoci takového partnera najít.