Milostná dohoda - 2. díl

Pavel na něj nevěřícně koukl: „Proboha, co to plácáš? Jak se doví, že si ji podáváme jak štafetový kolík, zfackuje nás na jednu hromadu a potom jak furie odejde a práskne dveřmi, že vyletí z pantů.“ Ale Petr, uchvácen svým nápadem dál pokračoval: „Hele brácho, je to jen slepice, a jako každá ženská touží především po sňatku. Takže bychom jí ho měli nabídnout.“

„To jako my oba, jó? Co jsi to za právníka, když nevíš, že tohle přece není možné. Zákon o registrovaném partnerství je sice na spadnutí, ale mnohomužství zatím na přetřesu parlament nemá.“
Pavel se svému pokusu o vtip sám ironicky usmál.

„Ale ne, já to myslím úplně jinak. Prostě bychom ji řekli, aby si vybrala, a ten, na koho ukáže, si ji prostě vezme. Tím by to bylo zlegalizované a žili bychom jako dosud, akorát bychom už nemuseli hrát divadýlko, že ten druhý o ničem neví.“

Petrova slova poněkud zviklala Pavlovo přesvědčení, že předložený návrh je úplně pitomý. Ještě dlouho do noci spolu probírali podrobnosti a vzájemně tipovali, jak asi bude Blanka na jejich nabídku reagovat. Museli počítat i s variantou, že jejich nápad rozhořčeně odmítne. Nakonec se dohodli, že nemá cenu to kousnutí do kyselého jablka odkládat.

„Jsou tu opravdu jen ty dvě možnosti: Buď nám na to kývne, a to by bylo nejlepší, nebo nás seřve a skončí to s námi. Ale pokud by na to přišla sama, je ti, doufám, jasné, že by ji hrdost nedovolila pokračovat. Takže konec by nastal stejně, dřív nebo později,“ filosofoval Petr a Pavlovi to připadalo logické.

A protože nazítří měla jejich společná milenka odpoledne v zaměstnání jakousi prezentaci, vyplývalo z toho, že budou mít den sexuálního volna, které využijí na přípravu scénáře Dne pravdy.

Když poněkud obávaný den nastal, Petr, který si tuto pozici vylosoval, vyrazil jako obvykle, Blance naproti. Podle zaběhnutého scénáře spolu provedli potřebné nákupy a zamířili domů. Blanka, která samozřejmě vůbec nic netušila, se chovala zcela jako vždy. Vesele vykládala, co bylo v práci, a protože byla už dopředu natěšená představou večerního milování, ani si nevšimla, že její doprovod je viditelně nervózní.

Když výtahem dojeli do třetího patra, Petr otevřel dveře bytu, pustil svoji krásnou společnici napřed do předsíně a zatímco si věšela kabát, sám odložil nákupní tašku a zmizel na WC. Sotva za sebou zavřel dveře, uvědomil si, s jakými obtížemi zvládal až dosud svoji nervozitu. V následujících minutách byl podle scénáře, který pečlivě s Pavlem domluvili, na chvíli mimo hru.

Blanka popadla tašku s nákupem a nic zlého netuše, nakráčela do kuchyně. Sotva prošla dveřmi, čekalo ji ohromné překvapení. U kuchyňské linky stál Pavel a zrovna natáčel vodu do kávové konvice.

„Nazdar Pavle, jak se máš? Ani už nevím, kdy jsem tě viděla naposledy. Náhodou jsem se potkala s Petrem, trochu jsem mu poradila s nákupy a on mě pozval na kafe. Jsem tady jen na skok, vypiju kafe a zase mizím, abych vás nerušila,“ snažila se Blanka vysvětlit svoji nenadálou přítomnost.

„Holka, kdybys tušila, že jsi se mnou šukala před třemi dny…“ pomyslel si Pavel, ale nahlas řekl: „Ahoj Blanko. Také jsem rád, že tě vidím. Možná jsi překvapená, že jsem doma, protože touhle dobou chodívám do posilovny, ale z toho si nic nedělej, myslím, že dnes se dočkáš ještě dalšího překvapení. Rušit nás určitě nebudeš, a pokud jsi přišla jenom na skok, tak jistě víš, jak se říká, že každému trvá skok různě dlouho.“

Při tomto rádoby žertování se Pavel cítil jak sněhulák na rozpálené plotně a jenom se modlil, aby už přišel Petr a pomohl mu v další konverzaci. Očekávaný brácha konečně vstoupil.

„Ahoj Pavle. Pozval jsem Blanku na kafe a na kus řeči.“ S těmito slovy začal chystat hrnky a po dotazu, zda raději mletou, nebo rozpouštěcí kávu, obratně naservíroval tři hrnky a přisedl ke kuchyňskému stolu. Byl docela rád, že může přípravou kávy zamaskovat nervozitu, která s ním přímo mlátila. Ti dva zatím rozpačitě mlčeli, ale ve vzduchu viselo napětí. Blance začalo docházet, že toto posezení ve třech není náhodné. Když všichni sáhli po hrnečcích a poprvé usrkli horké kávy, Petr prolomil mlčení. Zhluboka se nadechl a spustil:

„Blanko, prosím tě, zkus se obrnit trpělivostí a vyslechni, co ti chceme říci.“

Tím byl nastartován asi půlhodinový rozhovor, kde si oba bratři střídavě brali slovo a snažili se vysvětlit, jak se celá záležitost vztahu jejich trojice vyvrbila, rozvíjela a nakonec skončila v současném stavu věcí. Blanka několikrát prudce vystartovala a jízlivě kontrovala jejich vysvětlování. Byla pochopitelně velmi rozhořčená drzostí, s kterou využívali její nevědomosti. Chvílemi dokonce křičela a použila i několik vulgárních výrazů, které normálně ve slovníku neměla. Když potom v závěru zazněl návrh, aby si vybrala, kterého z bratrů by chtěla za manžela, doslova oněměla. Chvíli rozpačitě mlčela a ticho, které se rozlehlo, by se dalo krájet.

Pak konečně promluvila:

„Poslyšte, klucí, nemáte tady něco k pití? Tohle by chtělo panáka a já cítím, že bych ho fakt potřebovala. Takovouhle nabídku vskutku nedostávám každý den.“

Oba se mohli přetrhnout, aby jí vyhověli. V nabídce byl Napoleon, vizour a domácí slivovice, která nakonec vyhrála. Naplněné sklenky byly postupně vyprázdněny za rozpačitého mlčení a následovala druhá runda. Teprve pak si vzala Blanka sólo.

„Takže vy jste mne postavili před volbu, abych si vzala jednoho z vás. To je od vás hezké, že se chcete zachovat čestně, ale napadlo vás, že já vlastně nevím, kterého z vás mám vlastně ráda? Celou tu dobu žiji v domnění, že mám známost s Petrem a Pavel nic neví. A najednou se dovím, že mám ne známost, ale poměr s oběma. Ó tempora, ó mores, kam jsem se to dostala? Můžete mi říci, jaké máte představy o tom, co udělám, až mi tohle roztomilé sdělení na rovinu vyklopíte? Jak jako očekáváte, že se zachovám?“

Pavel rozpačitě pokrčil rameny a obrátil se na bratra:
„Myslím, že by sis měl vzít slovo, Petře. Ty sis to vymyslel, tak svůj nápad obhajuj.“
Petr vstal, naznačil úklonu a pronesl:
„Děkuji za slovo ctihodnosti. Rád bych zde váženému soudu vysvětlil pohnutky, které nás k předmětnému jednání vedly a také představy, jak bychom to chtěli řešit.“
„Námitka,“ ozvala se Blanka, nedostudovaná právnička. Divadýlko předváděné Petrem ji začalo bavit.
„Co vás dva k předmětnému jednání vedlo, je myslím jasné, stejně jako vámi navrhované řešení. Trvám ale na tom, aby obvinění jasně odpověděli na moji otázku, kterou pro přesnost stručně zopakuji: Jak předpokládáte, že se zachovám? A co bude s tím z vás, který zůstane plonk? Oba si mě přece vzít nemůžete.“

Viditelně rozpačitý Pavel ze sebe vypravil:
„Ctihodnosti, na položenou otázku odpovídám po pravdě, že jsme počítali s dvěma možnostmi. Buď rezolutně odmítneš a přerušíš s námi veškeré styky, nebo naši nabídku přijmeš, vezmeš si jednoho z nás a budeme žít všichni pohromadě jako dosud. A také narovinu přiznám, že druhá varianta by nám byla milejší. Kajícně doznáváme, že jsme se zachovali nefér a chceme to napravit, protože nám nejsi lhostejná a nechceme o tebe přijít.“

Blanka se poprvé od začátku tohoto závažného rozhovoru usmála:
„A nenapadlo vás, pánové, že je tady ještě třetí možnost?“
Bratry tímto sdělením dokonale vyvedla z míry. Pár vteřin rozpačitě mlčeli a teprve pak Petr vyhrkl:
„Jak to?… Třetí možnost snad ani není. Nebo… Jak to vlastně myslíš?“
„Ale je, jenže jste na ni nepřišli a ani vás nenapadla. Co když se vdávat nechci, ale protože vás oba mám ráda a nevím, kterého víc, tak s vámi zůstanu a vše bude jako doposud? Připouštím, že jste mne svým návrhem zaskočili a rozhodili, ale s potěšením vidím, že teď jsem pro změnu zaskočila já vás. Tak co mi na to odpovíte?“

Chvíli to trvalo, než bráškům zcela došlo, že Blanka se nejen nezlobí, ale že s nimi chce zůstat. A tak ten večer vznikla Velká Dohoda, o které jsem se zmínil na začátku povídky. Nebyla sice nikdy sepsána, ale byla vždy svědomitě dodržována. Fungovala k všeobecné spokojenosti všech zúčastněných již několik let. Určité komplikace nastaly, když jednoho dne Blanka navečer svým „manželům“ oznámila, že je v jiném stavu. Kdo je otcem, pochopitelně nevěděla. Znovu se dočkala nabídky, že jeden, nebo druhý se s ní ožení, aby byla zachována její dobrá pověst.

„A který z vás by to měl být?“ zeptala se pobaveně Blanka.
„To je úplně jedno, prostě ten, na kterého ukážeš.“
„A když si neumím vybrat?“
„Tak si hodíme korunou,“ navrhl Petr.
„Také bych mohla být svobodnou matkou, samoživitelkou.“
„Ani náhodou, nesnesl bych pomyšlení, že by naše dítě mělo v rodném listě uvedeno: Otec neznámý,“ protestoval Pavel.
„Fajn, tak já na matrice nechám jako otce zapsat jednoho z vás.“
„Ale kdo z nás to bude?“ ozvali se bratři téměř současně.
„Opravdu nevím a je to myslím jedno. Mám vás oba ráda. Tak si tou korunou hoďte!“

Pověděno, provedeno. Mince označila Pavla. Se širokým úsměvem spokojeného otce napřáhl ruku k bratrovi.
„Nic si z toho nedělej, Petře. Příští bude tvoje.“

Také vás láká žít se dvěma muži nebo dvěma ženami? Není to nemožné! Zkuste se poohlédnout na erotické seznamce, zda někdo nemá stejné touhy.