Milostná dohoda - 1. díl

Petr odložil knížku, srovnal si polštář a právě natahoval ruku, aby zhasl lampičku na nočním stolku, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Aniž by čekala na vyzvání, Blanka v krátké, průsvitné noční prckošilce se neslyšně protáhla dveřmi.

„Ahoj,“ pozdravila a blížila se k široké posteli. „Koukám, že ještě nespíš, tak si jdu k tobě pro trochu něhy.“

„Já rozhodně nejsem proti, ale je úterý. Nemáš dneska spát s Pavlem?“ zeptal se potěšeně Petr.
„To je sice pravda, ale tvůj bratříček je dneska náladovej, jak ženská. Prý ho bolí hlava,“ zasmála se Blanka a zasunula se k němu pod deku.
„Pokud je to s jeho vědomím a neprotestuje, budu jenom rád,“ řekl Petr a uvolnil jí místo vedle sebe.

Bylo to přesně podle dohody, kterou před časem jednovaječná dvojčata, Petr a Pavel Hurychovi, uzavřeli, zároveň se svojí společnou milenkou Blankou Reklovou. Budou společně žít v panelákovém bytě 3+1, který sourozenci koupili do osobního vlastnictví. Součástí dohody bylo, že Blanka bude jejich společnou „manželkou“, která zajistí pro oba domácí servis spojený s péčí o domácnost. Tedy vaření, praní a veškeré domácí práce. Všechno mělo být společné, s výjimkou manželských povinností. Ty byly řešeny tak, že Blanka bude střídavě, tedy ob den, spát s jedním z nich. Společné sexuální dovádění na způsob nějakých grupíků ve třech, všichni zúčastnění zásadně odmítali a bylo zcela vypuštěno z repertoáru. Pokud by některý z mužských účastníků nebyl schopen dostát svému právu, ať už byl důvod jakýkoliv (nemoc, služební cesta, nebo indispozice), mohl jej sourozenec nahradit.

A právě tato možnost teď nastala. Pavel, i když byl jeho „připouštěcí den“, byl indisponován, a tak si Blanka přišla pro svoji porci štěstíčka k jeho dvojčeti.
Milostná předehra mezi Blankou a Petrem teď probíhala podle více méně standardního schematu. Obvyklé líbání, hlazení a mazlení, přesně tak, jak to každý z nás má zažité. Je sice pravdou, že tyto směšné pohyby už dělají lidé příliš dlouho, než aby někdo vynalezl něco nového, ale stará pravda také říká, že každý šoustá jinak.

Tohle si Blanka uvědomovala, zatímco přijmala Petrovo laskání, které ji pomalu, ale jistě, přivádělo do stavu pomalu se blížícího šílenství, které při každém šukání prožívala. Samozřejmě, že oba bratry porovnávala, ale toto srovnávání ji jen utvrzovalo v názoru, že její rozhodnutí, žit s oběma najednou, byl správné.

Bratři Hurychové si byli, jako většina jednovaječných dvojčat, k nerozeznání podobní. Pouze lidé, kteří je znali opravdu velmi dobře, byli schopni je od sebe rozeznat. Když tohle píši, vybavuji si legrační vyprávění herce Menšíka, který líčil, jak se jeho známý oženil s dívkou z dvojčat a potom s oběma žil v jednom baráku. Když se jej lidi ptali, jak pozná manželku od švagrové odpovídal lakonicky: „Nepoznám. To je jejich věc.“

Tuto podobnost, u jednovaječných dvojčat zcela pochopitelnou a velmi častou, vypečení bráchové samozřejmě dost často využívali, ba zneužívali. Společně vystudovali právnickou fakultu a ozdobili svá jména hrdým titulem JUDr. A právě na vejšce dost často šel ke zkoušce za oba právě ten, který byl lépe připraven. Pouze docent Hrstka se od nich nenechal „očůrat“. Trval na tom, že oba musí složit zkoušku v jednom dni a hned za sebou. Vyzkoušeného Hurycha doprovodil až ke dveřím a z chodby si přivedl druhého. Jen tak mohl mít jistotu, že je vyzkoušel oba.

Jejich vojenská služba, kterou měli jako absolventi vojenské katedry zkrácenou na pouhý rok, byla vyplněna podobnými kulišárnami. Ústní důstojnické zkoušky na jejím konci vykonal za oba Petr, zatímco písemnou část museli udělat oba. Byli sice rozsazeni, aby od sebe neopisovali, ale nezbytné penzum splnili a do civilu vykročili jako podporučíci v záloze.

Byly sepsány spousty studií, věnovaných jednovaječným dvojčatům, ale všechny jenom potvrdily, že nelze najít spolehlivé schema jejich chování a vzájemných vztahů. Existovala dvojčata, která se nemohla vystát a každé z nich se snažilo žít vlastní život. Bratří Hurychové patřili naopak do té druhé skupiny. Od narození se prakticky nikdy neodloučili, všechno dělali spolu, včetně oblíbených sportů a zdálo se, že jeden bez druhého nemůže být. Dokonce i jejich sexuální touhy se ubíraly stejným směrem.

Na tanečních zábavách se často stávalo, že jejich zájem se soustředil na jediný objekt. To také bylo jediným zdrojem drobných rozmíšek mezi nimi. Brzy si to však mezi sebou vyříkali a raději oželeli přízeň děvčete, než by zasévali neshody mezi sebou. Když byli jednou pozváni na jakousi svatbu, podařilo se jim, že v rozpětí asi dvou hodin oba ošukali mírně napitou družičku, aniž by si dotyčná uvědomila, že posloužila dvěma různým subjektům. Když si potom sdělovali své dojmy ze svatby a zjistili, jak to vlastně bylo, měli z toho obrovský plezír.

Když si potom spolu dohromady koupili byt v paneláku, najednou zjišťovali, že jim v domácnosti chybí ženská. A tehdy si oba vzpomněli na jednu společnou známou ze studíí, Blanku Reklovou. V rámci tehdy hodně rozšířené a propagované sexuální svobody si s ní oba několikrát parádně užili, aniž by to kohokoliv ze zúčastněných k něčemu zavazovalo. Blanka studium nedokončila, neboť se ve třetím ročníku zapletla s jedním ženatým odborným asistentem a ten, když se aféra provalila, ji elegantně donutil, aby ze školy nenápadně zmizela. Zhrzená milenka na tom neprodělala, protože ji dohodil, jako jakési odstupné nebo spíše výpalné, skvěle placené místo.

A protože život tropí hlouposti, nejprve se s ní náhodou na ulici potkal Petr. Slovo dalo slovo, zašli spolu do kina na odpolední promítání a pak na večeři. Když si dáma odskočila přepudrovat nos, Petr hbitě mobilem zavolal Pavla a požádal jej, aby nechodil domů před 22. hodinou. Po dobré večeři se dvojice přesunula do paneláku a zopakovali si milostné hrátky jako kdysi, za dob studií, kdy do toho bušili na koleji. Před 22. hodinou přivolal Petr Blance taxíka a rozešli se s nic neříkajícím: „Tak díky a ahoj, snad zase někdy…“

Když za chvíli přišel Pavel domů, byl pochopitelně zvědavý. Petr mu vše vylíčil, protože bráchové před sebou nikdy neměli tajemství. Pavel si pochopitelně rovněž vzpomněl na několik vášnivých nocí, které s Blankou prožil a uznale řekl:
„Cožpak o to, Blanka byla vždycky třída. Docela bych si s ní taky dal říci.“

Touto episodou však náš příběh nekončil, nýbrž naopak, začal se plánovitě rozvíjet. Petr totiž z Blanky snadno vytáhl, kde pracuje a kdy v práci končí, takže poučený Pavel ji snadno, jakoby náhodou, odchytil při cestě z kanceláře. Potěšená Blanka, jež jej považovala za Petra se nechala celkem ochotně přemluvit k procházce a posezení na lavičce ve Františkánské zahradě. Potom samozřejmě přijala pozvání i na večeři.

Dál už to bylo skoro jako přes kopírák. Po večeři přesun do bytu, kde zatímco Pavel plnil pračku nahromaděným prádlem, Blanka snaživě umyla plný dřez špinavého nádobí. Následovala koupelnová předehra, završená v ložnici vášnivou mrdačkou. Po nezbytném domazlení pak už jen přivolání taxíka a Blančin odjezd před 22. hodinou.

Tuto hru bráchové úspěšně provozovali asi tak dva měsíce. Nejprve jednou týdně, ale později se intervaly zkracovaly. Nakonec to bylo někdy i 3x týdně. Oba byli náramně spokojení a Blanka žila v blahém nevědomí. Zřejmě nabyla dojmu, že začíná mít vážnou známost s Petrem. Někdy ji dokonce napadla i myšlenka na sňatek a raději se vyhýbala myšlenkám, jak by to asi zašmodrchalo život Pavlovi.

Vypečení sourozenci si celkem rychle zvykli na tento polomanželský život. Vyhovovaly jim pravidelné mrdačky s hezkou, inteligentni a vášnivou ženou, která se navíc nevyhýbala různým domácím pracím. Prováděla je bez pobízení, prostě proto, že ji k tomu vedla vrozená ženská svědomitost. V praxi to fungovalo tak, že bratr, který byl na řadě, se s Blankou sešel když šla z práce a společně provedli potřebný nákup. Potom došli domů, jak si Blanka pomalu začala zvykat říkat. Po příchodu se pustila do běžných domácích prací, jako je praní, žehlení, nebo mytí nádobí a souběžně vařila večeři. Její mužský protějšek se raději odklidil do pokoje, aby nepřekážel a věnoval se typicky mužským činnostem, jako je povalování v křesle a čumění na televizi. Když snaživá Blanka dokončila vaření, odložila porci pro nepřítomného „švagra“ a zavolala svého chlapa k večeři.

Společně pojedli a pak se přesunuli vedle na gauč, kde pohodově relaxovali a trochu blbánkovali, což byla jakási jejich první předehra. Další se pak odehrávala v koupelně a závěrečné finále, to už byla bohapustá mrdačka v ložnici. Vše bylo přísně časově limitováno, protože opona padala něco před desátou večerní, aby tou dobou přicházející druhý bratr nepojal nějaké podezření.

Tuhle milostnou operetu provozovali s gustem a potěšením, ale stále víc jim dělalo vrásky, aby se tato kulišárna nějak neprovalila a Blanka se nedomákla pravého stavu věcí. Jednou navečer po jejím odchodu se bratři o tom začali bavit.
„Ty vogo, ta kdyby věděla, jakého betla s ní hrajeme, tak by nás asi oba zabila,“ řekl Petr.
„To už mě taky napadlo, ale jak z toho ven? Nerad bych o ni přišel a myslím, že i tobě by dost chyběla.“
Pavel se tvářil ustaraně.
„A co kdybychom jí to narovinu řekli? Rozhodě by to bylo lepší, než aby na to přišla sama. A navíc by to bylo jako polehčující okolnost, že nás to jako mrzí. Že nám na ní záleží a chtěli bychom to nějak napravit a zlegalizovat,“ začal Petr rozvíjet myšlenku, která jej právě napadla.

Na druhý díl této erotické povídky se můžete těšit už příští sobotu. Zveřejníme ho v kategorii Erotické povídky.