Jeden smysl hraje v našem sexuálním životě hlavní roli. Víte který?

Přes dotyky přenášíme i přijímáme informace, poznáváme svět okolo, přes dotyky se v nás probouzí spoustu emocí, pocitů... Dotyky jsou zkrátka součástí našeho bytí, ale i navzdory tomu je mnoho věcí, které o nich nevíme nebo si je neuvědomujeme. Dotyky samozřejmě velmi ovlivňují i kvalitu našeho milostného a sexuálního života, tak si je trochu přiblížíme.

Hmat je věc, bez které se opravdu neobejdeme. Je to jeden z prvních smyslů, které nám od narození umožňují poznávat svět. Jeho prostřednictvím, tedy prostřednictvím dotyků, si dítě najde maminčino prso, když se chce nakrmit. Je to právě dotyk matky, která ho upokojuje a dává mu pocit bezpečí. Později dítě pomocí dotyků rozeznává jednotlivé typy povrchů, tvary okolních předmětů, hraje si se světem, který ho obklopuje. Dotykem dává najevo lásku, zájem. Zkrátka dotykem komunikuje. A každému z nás to vydrží po celý život...

Za hmat jsou zodpovědné receptory a nervová zakončení

To, že prostřednictvím dotyků přijímáme i dáváme, mají na svědomí nervová zakončení a informace, které putují přes tzv. receptory. Receptorové buňky jsou uložené na konci (nebo na začátku) nervově smyslové dráhy. Střed tvoří dostředivá dráha z neuronů a druhou koncovou částí je kůra koncového mozku, kde se informace analyzují, probíhá v nich rozbor. Některé z receptorů vnímají chlad, jiné teplo, další tlak nebo drsnost povrchu... A společně s dalšími receptory vytvářejí komplexní informaci. Na každém centimetru pokožky se jich nachází desítky, takže si určitě umíte představit, jak ověřená je informace, který k vám putuje, řekněme například ze sedmdesáti zdrojů, neboli receptorů!

Hmat vás, na rozdíl od zraku nebo sluchu, jen tak nezradí. Každopádně právě díky nim je hmat takovým obsáhlým smyslem. Jako jediný ze všech má totiž víc "sběratelů" podnětů. Zrak má jen oči, čich má jen nos, ale nervové zakončení a receptory jsou po celém těle, ba dokonce na každém svalu, vnitřním  orgánu nebo kloubu a kosti. Někde je jich víc (například na chodidlech, rukách, špičce jazyka), jinde zase méně (například na očním víčku nebo zádech). Ale i to má svůj význam a příroda množství receptorů přizpůsobí danému místu podle toho, jak ho využíváme.

Jak je to s dotyky v průběhu života?

Mateřské instinkty

Když opomineme informační úlohu dotyků, dostaneme se k jejich emocionálnímu významu. I ten je od samého narození velký. Vlastně už před narozením dítěte se matka chce dotýkat svého dítěte a dávat mu najevo, že je tu pro něho. Proto si hladí břicho - úplně automaticky a podvědomě. Jakoby ho chtěla ubezpečit, že je všechno v pořádku. A když potom poprvé skutečně sevře v náručí své dítě, je to dotyk, na který nezapomene po celý život. Nemluvě o tom, že příroda opět myslela ještě o kousek dál a dala matce příležitost tímto prvním dotykem přenést na tělo miminka ty správné "kladné" bakterie, které vytvoří jakousi protiinfekční bariéru na jeho pokožce.

I potom hrají dotyky v komunikaci matky a dítěte nemalou roli. Matka dítě houpe v náručí, když má usnout. Hladí ho, když pláče. Dotýká se ho na důkaz svojí nesmírné mateřské lásky, kdykoliv může. A dítě z každého takového dotyku těží svojí budoucí sebedůvěru, pocit jistoty, bezpečí a odvažuje se na základě těchto pocitů samo nakonec poznávat svět. "Ne nadarmo se říká, že dotyk mezi matkou a dítětem je tím nejintenzivnějším, nejdůležitějším a nejhezčím dotykem na světě," komentuje to MUDr. Irena Salingerová z terapeutického centra Sachmet s tím, že na dotycích je, mimo jiné, zajímavé to, že každý z nás má jejich potřebu úplně odlišnou.

Dospívání

Pravdou také je, že se potřeba dotyků mění v průběhu našeho života. A mění se i povaha a význam dotyků, které přijímáme nebo dáváme. Ty první, mateřské, rodinné, jsou celkem dlouho samozřejmé, ale čím víc je dítě samostatné, čím víc se socializuje a roste, tím méně doma dotyky vyžaduje. V období dospívání se potom dokonce stydí, když rodič přijde a obejme ho, pohladí nebo mu chce dát jako v předcházejících letech pusu na dobrou noc.

Dotyky v milostném a sexuálním životě

V tu chvíli přichází na řadu také "sebedotýkání", přirozená potřeba poznávat svoje vlastní tělo, a s probouzející se sexualitou nabývají dotyky až úplně jiné rozměry. Velmi intimní. A najednou též představují velkou oblast nejistoty (v protikladu k jistotě, kterou dotyky představovaly například v rámci mateřské lásky). "I samotný sex potom samozřejmě patří mezi dotyky, i když je to - řekněme - dotyk extrémní a zahrnuje vlastně celé spektrum různých druhů dotyků, které určují i povahu daného sexuálního aktu, jeho láskyplnost, vášnivost, účelovost..." podotýká MUDr. Salingerová. A mimochodem, vzpomínáte si na Pretty Woman? Julia Roberts přeci dlouho odmítala líbat Richarda Gera na ústa: protože polibek, to už byl pro ní natolik intimní dotyk, že si ho jako "profesionálka" nemohla dovolit. Mnozí by jí asi dali za pravdu. Říká se totiž, že líbání je intimnější než samotný sex - akt z velké části pudový.

Introverti vs. extroverti

Naše potřeba dotýkat se a přijímat dotyky se možná primárně odvíjí od toho, jak hodně se k nám kdysi doma tulili. "Ale svojí roli v tom hraje také povaha daného člověka. I když vás doma mohli hladit, jak chtěli, vy sami musíte cítit takovou silnou potřebu v dotycích pokračovat a rozdávat je i přijímat ve větším množství. Tak to mají například introverti, kteří si daleko ostražitěji dávají pozor, koho si doslova pustí k tělu. Extroverti to naopak příliš neřeší a dotyky patří k o mnoho samozřejmějšímu neverbálnímu prostředku, stejně jako gesta nebo mimika tváře," vyjmenovává lékařka.

Dotykový deficit

Zmínit musíme i fakt, že ženy jsou určitě "dotykovější" než muži, kontaktnější a vnímavější k významu dotyků. Možná právě proto dnes mnoho žen pociťuje dotykový deficit. Svojí roli hraje i fakt, že žijeme v době, kdy se mnoho věcí odehrává v tzv. virtuální realitě, v rámci světa internetu. Už není nutné se tak často potkávat, podávat si ruce, objímat se na přivítání, komunikovat z očí do očí, protože se mnohé z toho odehrává prostřednictvím internetu.

"Na dotýkání v rámci partnerských vztahů máme též méně času. Hodně pracujeme, chodíme domů unavení a víc než po fyzickém kontaktu s blízkými toužíme mnohokrát hlavně po tom, abychom měli pokoj a mohli být chvíli o samotě. Ale dotyky nám chybí. Nikdo nás neuklidňuje, neujišťuje pohlazením, že bude dobře, neobjímá, když je nám úzko. Neříkáme, že to takto potřebuje každý, ale takové dotyky patřily běžně po celá tisíciletí mezi lidi. Až teď se vytrácí," konstatuje Salingerová. A možná tak nechtěně naráží i na to, proč si mnozí kromě svých partnerských svazků obstarávají i milence a milenky. Většinou to totiž dělají s odůvodněním, že jim chybí někdo, kdo by jim byl fyzicky na blízku, měl chuť na něhu, objímání a až potom sex.

"Milenec" na mazlení?

"Přiznávám, že nemám milence, ale člověka vyloženě jen na mazlení. Můj partner totiž patří k těm, které fyzický kontakt krom samotného sexu obtěžuje, není mu příjemný a i když jsem si myslela, že se to změní, zůstalo to po celých pět let vztahu stejné. A když mi začalo chybět hlazení, prostě jsem si našla někoho, kdo to má stejně. Nehledám jiný vztah ani sex, jen kouzlo určité blízkosti a možnost se dotýkat," přiznává její řešení situace 34letá Sandra. A není zdaleka jediná. Lidí, kterým dotyky opravdu chybí, je mnoho. Někde jich je tak hodně, že si například v New Yorku nebo australském Melbourne začali před pár lety uspořádávat hromadné mazlící pyžamové párty, na které chodí právě ti, kteří po dotyku baží, ale nedostává se jim ho. Zdá se vám, že se svět zbláznil? Možná. Ale i takové extrémní události poukazují na to, jak moc důležité pro nás dotyky jsou, a tak je důležité je nejen dávat, ale i přijímat. A navíc, proč si asi mnozí z nás obstarávají chlupaté domácí mazlíčky? Opět pro ty dotyky a pocit něčí blízkosti!

Co pro vás znamenají dotyky? Máte jich ve svém životě dostatek?

Alena, 36 let, vdaná: "Dotyky pro mě znamenají pomoc, teplo, pocity, vnímaní, propojení s láskou. Jsou podstatné, uklidňují mě. A navzdory tomu bych jich mohla víc dostávat i rozdávat. Někdy na ně zapomínám a někdy se stydím je dávat."

Karolína, 29 let, svobodná: "Dotyky? To pro mě znamená... pocit blízkosti, intimitu. A když se mě někdo dotýká, znamená to, že už je náš vztah na nějakém stupni důvěry, protože dotyky rozhodně nepřijímám od kohokoliv..."

Filip, 40 let, rozvedený: "Dotyky jsou pro mě zásadní. Zaprvé poznám, jestli je ten člověk moje krevní skupina, nebo ne. Platí to samozřejmě u žen, u kterých první dotyk též předznamenává, jestli to mezi námi bude jiskřit. A naštěstí mám toho jiskření dostatek."

Tomáš, 45 let, ženatý: "Při slově dotyky mě jako první napadne sex! A rozhodně mi nechybí!"

Lucie, 25 let, svobodná: "Slovo dotyky ve mě vyvolává pocit sexuální intimity, lásky a velké blízkosti s druhým člověkem. Nejsem typ, který se všech dotýká 'jen tak'."

Nebojte se dotýkat! Ať už sami sebe nebo druhých. Jak jste se dozvěděli, intimita, která díky dotykům vznikne, je v životě důležitá. Sbližujte se s lidmi přes dotyky, seznamujte se díky nim s muži i ženami.

[Lil]