Hypersexualita: nemoc, závislost, nebo něco jiného?

Máte rádi sex víc než lidé okolo vás? Nemůžete si ho odpustit, i když se vám to zrovna nehodí? Stále hledáte nové známosti a žijete promiskuitním stylem života? Možná byste se měli zamyslet nad tím, jestli nejste na sexu závislí...

Závislost na sexu je na jednu stranu velké téma, které se v poslední letech dostává do popředí, na druhou stranu tak trochu tabu. Určitě si na internetu ale můžete přečíst mnoho informací. Ale jak se zdá, čím více toho víme, tím víc toho nevíme. Protože tím, jak se vědecké poznání prohlubuje, jedna studie vyvrací druhou, třetí studie to vidí jinak a čtvrtá staví na hlavu všechny předešlé. Takže si to pro pořádek shrňme.

Hypersexuál má problém v tom, že neovládá své vzrušení. Vzrušení ovládá jeho. Stále méně řeší, s kým vlastně spí a proč. Nezajímá ho už kvalita, ale kvantita. Proboha! Už je večer, a vy jste si to dnes ještě nerozdali s další náhodnou známostí, která se vám vlastně vůbec nelíbí a navíc jste ji sbalili na pohřebu vaší babičky, cele předběžného zadržení nebo kdekoliv jinde? Tak pak se dá říct, že máte problém. A nenechte se mýlit, platí to pro ženy stejně jako pro muže!

Tohle už nelze zaměňovat s "obyčejnou" nadržeností nebo vrozeně zvýšenou potřebou sexu. Podle Manuálu psychických poruch vydaného Americkou psychiatrickou asociací jde o "vůlí nezvladatelné vyhledávání mnoha partnerů, fascinaci náhodným sexem, každodenní kompulzivní masturbaci a redukování partnerských vztahů pouze na sex. Diagnózu tedy známe, ale co ji způsobuje?

Je to nemoc?

Sex je fajn, o tom žádná, a občas navíc slouží i k rozmnožování. Stejně tak je fajn i jídlo, spánek, pivo a další věci, které vám dělají radost. Někdo potřebuje jíst, spát nebo pít pivo častěji než jiný. Jenže od kolika hodin spánku denně se člověk stává chorobně spavým, od kolika knedlíků je bulimik a od kolika piv alkoholik? Otázka je špatně položená - ve všech těchto případech se totiž problém nedá popsat množstvím, ale funkcí.

Hranice patologického sexu se nedá určit počtem souloží, ale jen negativním dopadem na život. Pokud si třikrát denně zasouložíte a nabíjí vás to energií, jste zcela v pohodě. Ale co když stále klikáte na pornostránky, místo abyste pracovali? Co když musíte souložit, i když se vám vlastně nechce a ani vám to nepřináší odpovídající uspokojení? Člověk se závislostí na sexu to prostě musí mít! Než by si šel zahrát fotbal, přečíst knížku nebo třeba sednout s kamarády na pivo, raději souloží. Zbytek reality se mu zdá zoufale nudný.

V extrémní podobě pak hypersex ničí lidské životy a ohrožuje běžné fungování člověka v nejrůznějších společenských rolích. Kromě prožívání orgasmů je totiž třeba i chodit do práce nebo do školy, starat se o děti, platit složenky, vařit, uklízet. Jenže kde na to vzít čas? O dopadech na normální život opět nejlépe promlouvá statistika. "39 procentům mých hypersexuálních pacientů a pacientek se rozpadl vztah, 17 procent přišlo o práci a 28 procent se nakazilo pohlavní nemocí..." shrnuje americký psycholog Rory Reid.

Je to závislost?

Když hypersexuál svou "drogu" nemá, je sice podrážděný, špatně se soustředí, ale netrpí klasickými abstinenčními příznaky. Na rozdíl třeba od akoholiků, kuřáků nebo feťáků tu totiž chybí chemická látka, na kterou by si mohl vypěstovat návyk.

Jestli jde o závislost se nedávno pokusili prověřit vědci z University of California v Los Anegeles. Zjišťovali, jak se v přítomnosti "drogy" chová mozek hypersexuálů. Dá se to dobře srovnat s alkoholiky nebo feťáky, jejichž reakce jsou známé už dlouho. 300 milisekund poté, co člověk spatří to, po čem jeho mysl touží, se na obrazovce elektroencefalografu (EEG) objeví výrazná vlna aktivity. Právě proto se tomu taky odborně říká "vlna P300". Mozek tím vlastně říká: "Jooo! Přesně tohle je to, na čem ujíždím!" Vlna P300 naskočí, třeba i když kuřákovi ukážete cigaretu.

Američtí vědci vytipovali 52 mužů a žen, kteří se léčili se závislostí na sexu a sledování porna. Na hlavu jim nasadili snímače EEG a pak jim ukazovali set 225 fotografií. Byly na nich nejrůznější věci, z nichž se sexem souvisely jen některé. Jiné měly za úkol vyvolat v nich nepříjemné pocity nebo byly neutrální. Havárie s mrtvými těly, vaření jídla, lyžování... a samozřejmě i fotky souložících párů.

Kdyby závislost na sexu existovala, mozek "postižených" by se měl chovat stejně jako mozek alkoholika před vývěsním štítem hospody. Jenže se nestalo nic. Žádná vlna P300 nevyskočila. "Je to záhada. Víme, že pokud jde o sex, ti lidé mají vážný problém se sebekontrolou. Jenže mozek jako by sex nezajímal. Takže se spíš zdá, že je za tím jen příliš velké libido..." říká spoluautorka studie, psychiatrička Nicole Prause.

Jenže co je to "příliš velké libido"? Znamená to sex jednou měsíčně (což by některým ženám stačilo až dost), nebo jednou za hodinu (což nám někdy může připadat jako zoufale málo)? A navíc to nejde použít jako výmluva. "Zahnul jsem ti, protože mám vysoké libido," nezní zdaleka tak dobře jako "Zahnul jsem ti, protože u mě lékaři diagnostikovali závislost na sexu".

Je to nedostatek vůle a morálních zábran?

Podle další teorie se hypersexuál nedokáže ovládnout podobně jako my, když jdeme kolem KFC. Jasně, že bychom se bez těch kuřat obešli, ale vůně je prostě příliš omamná. Stačilo by zatnout zuby, polknout sliny a jít dál, jenže to prostě nedokážeme. Hypersexuál si podobně neumí odříct neustálé oslovování neznámých žen/mužů (když se to umí, povolná je údajně každá třetí až pátá žena), vysoký účet za rychle připojení na FreeFoto a Xhamster a permanentku do swingersklubu. Že je to slabošské? O alkoholismu se přece taky ještě před sto lety mluvilo jako o "nedostatku vůle a morálních zábran".

Je to nutkavá porucha chování?

Někteří odborníci závislost na sexu přirovnávají k chorobnému hraní na automatech, mytí rukou několikrát denně nebo mnohonásobném kontrolování, jestli jste při odchodu do práce zamkli dveře od bytu. Odborně se tomu říká obsesivně-kompulzivní poruchy chování. Postižený sice ví, že se chová divně a že ho to poškozuje, ale nedokáže se ovládnout. Prostě to musí mít! Sexem se zaobírá mnohem víc, než by sám chtěl. Zbytek reality se mu zdá nudný a nezajímavý. Rodinný rozpočet ruinuje každodenní návštěvou prostitutek. Střídá neznámé partnerky bez ohledu na to, že ho jejich balení stojí spoustu času. Pohybuje se v klasickém cyklu výčitek svědomí, předsevzetí, ztráty vůle a dalších výčitek svědomí, že zase selhal. Mimochodem hypersexualita se často pojí s emoční nestabilitou, impulzivitou a neschopností ovládat emoce. Právě proto se ostatně říká, že "nejlíp rajtujou hysterky".

Je to psychologická kompenzace?

Někteří psychologové si myslí, že hypersexuálové si úporným souložením a masturbací vnitřně něco vynahrazují. Představte si, že trpíte sníženým sebevědomím, v dětství vás kluci nevzali do party, v pubertě jste měl obličej plný uhrů, a holky s vámi proto nechtěly nic mít... Nebo jste dívka s velkým zadkem, malými prsy a špekem na břiše, která moc krásy nepobrala. Anebo vás vyhodili ze školy, nic jste v životě nedokázali, vaše podnikání zkrachovalo, manželka s dětmi od vás utekla...

Každý z nás má v životě nějakou podobnou bolístku a kdo tvrdí, že ne, ten jich má hned několik. Vnitřně dospělý člověk nad tím mávně rukou. zatímco nezralý hlupák se snaží "všem ukázat". Takoví lidé pak své mindráky řeší workoholismem, pitím alkoholu, přejídáním nebo třeba tím, že obsesivně balí a užívají si sex s dalšími a dalšími partnery.

Je to genetická mutace?

Posedlost sexem jste možná zdědili po rodičích, což naznačuje nedávná studie vědců z newyorské Binghamton University. Dobrovolníků se v dotazníku nejdřív anonymně zeptali na jejich sexuální chování a pak je podrobili genetické analýze. Ukázalo se, že ti, kdo mají mutaci genu pro dopaminový receptor D4 (DRD4), jsou zároveň až dvakrát častěji promiskuitní a nevěrní. O DRD4 se ví už dlouho a taky se ví, že výsledkem jeho mutace je "gen hledání vzrušení". Pozměňuje způsob, jakým náš mozek reaguje na dopamin. To je látka ze skupiny neurotransmiterů, která aktivuje tzv. centrum odměny. Pokaždé, když uděláte něco, co je výhodné pro vaše přežití (nebo pro přežití lidského druhu jako celku), vyplaví se vám dopamin do krve. Je jedno, jestli se dobře najíte, zaplavete si, pojedete na běžkách, vyhrajete ve sportce, navážete nové přátelství nebo si kvalitě zasouložíte. Ve všech těchto případech vyloučený dopamin "pohladí" centrum odměny ve vašem mozku, a vy pocítíte příval uspokojení, slasti a štěstí.

Problém nastává, když se systém odměny z nějakého důvodu vymkne kontrole. Třeba právě již zmíněnou mutací. Člověk pak vyhledává nové věci přinášející vzrušení často víc, než je pro něj bezpečné. Souvisí to s touhou hledat a zkoušet nové věci, zažívat závrať z objevování a posouvání hranic. Postupně se tak ukazuje, že mutaci genu DRD4 častěji mívají nejen alkoholici, gambleři a zločinci, ale třeba i cestovatelé, automobiloví závodníci nebo horolezci. A také lidé, kterým sex říká více než ostatním.

Seznamovat se s muži i ženami za účelem sexuálních hrátek můžete díky naší online erotické seznamce.

[Lil]