Hedvábné stuhy - 1. díl

Překřížené ruce jí k sobě tiskne silná černá hedvábná stuha. Pevná, ale hebká. Tu samou stuhu má omotanou i kolem kotníků. Trošku ji asi škrtí, ale určitě škrtí míň než ta, která jí svazuje hrudník. Tedy lépe řečeno, ty, které jí svazují hrudník. Jedna nad prsy, druhá pod nimi.

Dvěma drobnějšími stužkami jsou v podpaží obě silnější stuhy spojené. Třetí, užší červenou stužkou, jsou spojené i mezi prsy. Těmi krajními se dá pohybovat a tím prsa utahovat a povolovat. Má je ráda velmi utažené, jak jen to jde, takže dýchá trošku ztěžka. Nebo to je hromadící se vzrušení, které jí rozšiřuje nozdry a se vzduchem v plicích šustí jako s balicím papírem?

Ještě předtím, než jsem jí odvedl k posteli, jsem jí vzal k zrcadlu, aby se na sebe podívala. A že je opravdu na co se dívat. Vypadá jako rozkošný ostužkovaný dáreček. Bradavky má ztopořené, prsa nalitá až k prasknutí a celá je jakoby zabalená do toho hebkého a rajcovního hedvábí, které svou jemností tak silně připomíná její dlouhé vlasy. Vzrušením jí žhnou rty. Barvou se blíží rudým pruhům, které jí obtáčejí. Jediný kousek prádla, který na sobě má, jsou průhledné černé krajkové kalhotky s prostřiženým otvorem na tom správném místě. Nejsou moc praktické, pokud praktičnost neposuzujeme podle toho, jak silně dráždivě působí. Otáčí se kolem dokola a nemůže se na sebe vynadívat. Jsem pyšný na svoje malé umělecké dílko, ale už je na čase odebrat se na lože.

Přes oči jí uvážu jednu ze zbývajících stuh a pořádně přitáhnu. Dneska se bude muset obejít bez dívání. Položím jí na postel a nedá mi vůbec žádnou práci nastavit si jí přesně do takové polohy, v jaké ji chci mít. Je vzrušením poddajnější než spící kočka. A taky tak přede. Ruce i nohy jí přivazuji k okrajům postele, je potřeba ji pro naše hrátky pěkně vyšponovat, takže tu za chvíli leží roztažená, napnutá, barevná a krásná. Hrudník se jí nadouvá čím dál tím víc. Kouše si vzrušením ret. Jak jen zbožňuju tuhle mlsnou nenasytnou micinku. Přikryju ji saténovým prostěradlem, aby se mi nenastydla, a jdu si do kuchyně nachystat pomůcky.

Vezmu si velký tác, samozřejmě v barvách rudé a černé. Ona z toho sice nic neuvidí ale pro mne je estetika velice důležitá. Probouzí ve mně umělecké sklony a co jiného než umění je to, co pro ni právě chystám? Na tác postupně ukládám různé druhy ovoce, čokoládu, skleničku s ledem, lžičku, lžíci, hrnek s horkým černým čajem, svíčky (samozřejmě rudé, jak jinak), zápalky, lubrikační gel, kousky vaty, misku s mraženými višněmi, špendlíky, drátěnku, rýžový kartáč, gumové rukavice, kolíčky na prádlo, krokodýlky, kousek plyše, cévku, dlouhé pravítko, dřevěnou vařečku a lahvinku vynikajícího červeného vína. Nemyslím, že použiji všechno, ale je dobré mít vše při ruce, protože dnešní večer bude dlouhý. Velmi dlouhý.

Vracím se do ložnice. Zatímco jsem si připravoval vybavení, malinko se uklidnila. Odhrnuji prostěradlo a znovu se kochám pohledem, který se mi nabízí. Prsty jí pohladím po břichu a ochutnám její rty. Jsou horké a masité, takže neodolám a trošku si kousnu. Cukne sebou. Nejenom její rty vybízejí ke kousnutí, je tu i šíje, ta krásná dlouhatánská šíje a v neposlední řadě i ty dva lákavé bochánky, co se kulatí pod ní. Odtáhnu se a nechám ji chvíli rejdit hlavou a hledat mé rty. Vypadá skoro hladově. Plyšem jí začnu přejíždět po chodidlech. Cuká sebou, ale nemá jak uhnout. Po kratičké pauze se přesouvám do zajímavějších partií a po cestě jí plyšem přejíždím po rozkroku. Je docela lechtivá, možná je to tím, v jaké situaci se nachází, protože normálně by jí plyš jezdící po bocích nechala úplně klidnou. Ne tak dnes. Kroutí s sebou jako přišlápnutá žížalka. Naštěstí pro ni se můj tác neomezuje jenom na plyš.

Beru do rukou višně. Každou z nich přepůlím a tím vzniknou roztomilé čepečky, hádejte na co. Po jedné dostane každá bradavka. Třetí jsem usadil na poštěváček, jen sykla. Abych utlumil již v počátku její rostoucí var, do pupíku jsem jí uložil kostku ledu a s druhou kostkou ledu jsem si chvíli hrál v prstech. Nechtěl jsem atakovat její nejcitlivější místa tak brzy, ale možnost to byla natolik lákavá, že jsem neodolal. Namočil jsem si v horkém čaji dva prsty a rozevřel jimi stydké pysky. Znovu jsem je smočil do čaje a nechal je tentokrát pořádně vyhřát. Potom jsem horkými prsty chvíli přejížděl poševní vchod, načež jsem jí dovnitř vtlačil kostku ledu. Nabrala vzduch do plic takovou rychlostí, až to zahučelo. Spokojeně jsem se usmál. Zatímco bude takto pod mraženým ovocem a ledem pomalu chladnout, mám čas otevřít si onu lahvinku červeného.

Nalil jsem si do broušené sklenky a posazen v křesle v rohu místnosti jsem vychutnával kouzlo okamžiku. Pak jsem nabral vína do úst a šel jí dát velice vinný polibek. Napětí z ní přímo sálalo, ale tělo už měla pokryté husí kůží. Věděla, že tohle je jen začátek a že začátky jsou vždycky spíš příjemnější a jednodušší. Z rozkroku jí vytékal pramínek vody z rozpuštěného ledu. Odskočil jsem si do koupelny pro ručník a vsunul jí ho pod zadeček. Nemusíme zničit postel hned zkraje. Opět se ukázala moje slabá vůle. Při pohledu na tu rozkošnou ledovcovou říčku jsem se neubránil vzrušení a chuti svlažit si v ní můj mlsný jazýček. Lokl jsem si trošku horkého čaje, zaklekl k ní a přisál se na její škvírku. Horkým jazykem jsem se dobýval do její ledové jeskyně a nemohl jsem se toho zvláštního pocitu zprostředkovaného změnami teplot v jejím klíně nabažit. Naneštěstí efekt rychle pominul, jak se jazyk ochladil a branka zahřála.

Tento drobný, ale silný zážitek mě ale už stačil vyrajcovat taky. Vzal jsem pravítko a zkusmo jsem jí švihl přes každé prso, až vykřikla – snad překvapením, snad bolestí. Vychutnával jsem si ten pocit absolutní moci a její podřízenosti. Tak, jak tam byla, nemohla proti tomu, co se rozhodnu jí provést, udělat vůbec nic. Navíc byla tou černou jemnou stuhou dokonale oslepená, takže si mohla jen představovat, co za překvapení pro ni chystám. Zvuk jejích výkřiků mi v uších lahodil natolik, že jsem se dal do vyplácání všeho, co bylo v dosahu. Pravítko přičinlivě s pleskání dopadalo na prsa, bříško a stehna. Jemně jsem jí i poklepal do rozkroku, abych jí připomněl, že jsem předchozím výpraskem zdaleka nevyčerpal všechny možnosti.

Abych si udělal čas na další hlt vína, vzal jsem z tácu dva kolíčky. Nejprve jsem jí prsa líbal, hladil a laskal. Jemně jsem okusoval bradavky i všechno okolo, sál je a zuby za ně tahal. Chtěl jsem je mít co nejztopořenější. Tak se mi líbí nejvíc. Rukou jsem uchopil pravé prso a hnětl jej jako hroudu těsta. Jak bylo obvázané, vešlo se do dlaně mnohem pohodlněji než obvykle, takže jsem jej mohl palcem a ukazovákem různě přiškrcovat a zároveň jí okusovat stále více a více trčící bradavku. Už dávno přestala vrnět, blahem křičela. A možná taky bolestí, ale koho to zajímá. To já jsem měl její prso v hrsti a ona tu přede mnou ležela roztažená, svázaná a vydaná mi napospas. Sevřel jsem prsty dvorec a na špičku bradavky jsem připíchl jeden z kolíčků. Už byla sice pořádně vydrážděná, ale kolíček na bradavce přeci jen ještě nesnesla bez bolestivého zasyknutí. Proceduru jsem s velkým potěšením zopakoval i s druhým prsem a šel jsem si zase na chvíli užít vína.

Z jejího vyprávění vím, že kolíčky začnou opravdu bolet až po určité době, takže jsem si dal na čas a nechal ji, aby si pořádně užila. Bradavky pod kolíčky změnily tvar. Jejich špičičky nad ně jakoby vystupovaly a tvořily tak malinkaté nakynuté polokouličky. Jen do nich píchnout. Vzal jsem z tácu špendlík a přejel jí s ním po stehně. Líbal jsem jí na krk a na ústa a po těle jí jezdil tím kousíčkem kovu tak dlouho, aby jí muselo být jasné co to je a snad si i domyslet, co přijde za chvíli. A opravdu. Najednou mi pod rukama začala tuhnout v jakési křeči, asi už se podvědomě obrňovala proti bolesti, která měla přijít. Tak takhle ne kočičko.

Sundal jsem jí z bradavek kolíčky a opět smočil ústa v horkém čaji. Jazykem jsem začal obkružovat její pomačkané bradavky a už zase doslova tála. Teplým jazykem jsem jí párkrát přelízl i poštěváček a z toho, jak se natahovala, bylo vidět, že to párkrát pro ni bylo rozhodně málo. Možná za chvíli, ale teď určitě ne, má drahá. Vzal jsem znovu kolíčky a vrátil je na jejich místo a tentokrát bez varování jsem jí špendlíkem silně píchl do té malé plošky, co vystupovala nad kolíček. Tentokrát zaječela. Bolí to, viď cukroušku? Ještě než dozněl křik vyvolaný prvním píchnutím, píchnul jsem jí bez delšího čekání i do druhé bradavky a zalitoval, že jsem si špendlíky nevzal dva, abych jí mohl obšťastňovat obě prsa zároveň. No nic, poučení pro příště.

Nechal jsem na chvíli odpočívat její prsa a vydal jsem se se špendlíkem na cestu po jejím těle. Netušil jsem, jak je člověk citlivý v podpaží, její reakce byly skoro stejně, divoké jako když jsem jí píchal do bradavky. Na chvíli jsem přestal a se zalíbením jsem se jí zadíval do klína. Vzal jsem kousek vaty, namočil ho v čaji a začal jsem jím přejíždět kolem jejího vchodu. Opět bylo cítit, jak se uvolnila. Chvíli jsem jí takhle nechal relaxovat, než jsem k práci znovu povolal špendlík. Ječela tak silně, že jsem se rozhodl dát jí roubík. Sousedi nemusí vědět všechno a i když jsou zdi solidní, tenhle jekot musí být slyšet až na druhém konci města. Naštěstí mi ještě několik stuh z vázání zbylo. Vzal jsem jednu z nich a v jejím středu jsem udělal trojitý uzel. Vznikla tak krásná kulička, přesně o té správné velikosti. Nacpal jsem jí můj výtvor do úst a konce stuhy ovázal kolem hlavy. Rysy jí ztuhly. Pochopila, že bude opravdu hodně zle a najednou si nebyla jistá, jestli chce v téhle hře pokračovat. Já si ale jistý byl a to v tu chvíli bylo jediné, co mělo nějakou váhu. Měla na to myslet předem. Teď už bylo pozdě chtít vycouvat. Teď když jsem jí měl i umlčenou, vzal jsem do ruky kartáč.

Ty miláčku víš, za co to máš. Jestli tě někdo slyšel, jak řveš, budu z toho mít pořádnej průser a ty možná taky. Naštěstí tu ale máme ten sladký roubík, který tvou každou případnou nerozumnost utlumí už v počátku. Kartáč samozřejmě neviděla a tak jsem jí jím musel přejet po tváři, abych jí dal na srozuměnou, jaký trest jí čeká. Zachvěla se. Kartáčem ještě nikdy nedostala. Nemohl jsem jí švihat moc prudce, abych jí neporanil tu její jemňounkou kůžičku ale i tyhle motýlí údery vyvolávaly z jejích úst přidušené výkřiky a tělem zmítala jako v posledním tažení. Obzvláště, když dostala přes v kolíčkách ještě sevřené bradavky a přes rozkrok. Výkřiky se změnily v jednolité skučení a já poznal, že je čas na další sklenku vína. Sundal jsem jí z bradavek kolíčky a nechal jí chvíli vydechnout.

Vzal jsem si k vínu kousek čokolády a přemítal, jak pokračovat ve zdárně započatém díle. Zatímco jsem pil víno, začala se na posteli tak divně kroutit. Chvíli jsem jí nechal a kochal se tím, jak se jí chvíli vydouvá břicho a chvíli zas boky, jak se jí pohybují stažená prsa, ale pak jsem se zvedl a šel jsem zjistit, co se děje. Povytáhl jsem jí roubík z úst, aby mi to mohla sdělit. "Mně se chce… však víš, no, čůrat." Ale ale, že by si někdo před hraním zapomněl dojít na záchod? Nebo jsme si hráli už tak dlouho? Ještě že jsem se na tuhle možnost na základě předchozích zkušeností připravil. Je hrozně mrzuté muset jí odvazovat a pak zase přivazovat, úplně to zničí atmosféru. Vrátil jsem jí roubík do pusy a neřekl jsem nic..... pokračování v dalším díle

Sháníte někoho na takové krásné hraní? Zkuste se poohlédnout na sex seznamce...