Harémy a život v nich
14.únor 2017
Orienální palác, polonahé krasavice, které tančí, odpočívají a čekají na chvíli, kdy budou moci potěšit svou přítomností svého vládce. Tak si to většina z nás představuje, ale realita se od těchto představ liší a vždy lišila. Těmto místům se nevyhnula vysoká politika ani intriky.
Co to vůbec harém je? Toto slovo je vysvětlováno z několika pohledů.
1) Z arabské tradice se jedná o část domu, do které má povolen vstup pouze pán domu a žádní jiní muži. To slovo vyjadřovalo "soukromí". V Osmanské říši se nacházely ti nejvelkolepější a nejznámější harémy.
2) V západních jazycích označuje kolektiv žen v polygamních domácnostech i místům, která jsou cizím mužům zakázaná. V modernějším pojetí je to množství žen, které jsou takto k dispozici jednomu muži.
3) Z italštiny se ujalo slovo "seraglio" a znamená palác, uzavřený, a to je vlastně takový harém.
4) Slovo harém bývá také spojováno s čínským výrazem "hougong". Byly to velké paláce pro císařovy manželky, milenky, služebné a eunuchy.
Historie harémů
Sultánský harém byl vždy uzavřen okolnímu světu. Vždy se jednalo o nádherné paláce, v kterých byly ženy zahrnovány luxusem, který si ale musely zasloužit. Nebyly to ale žádné křehotinky, protože když se podíváte na historické oděvy, které se dochovaly, tak žádná malá čísla nenaleznete. Šaty byly ušity z těžkých zdobených látek a skládaly se z širokých kalhot, košile a kabátce. Někdy byla přidána i pokrývka hlavy. Nejednalo se tedy o žádné vzdušné volánky.
Významné postavení měli eunuši, kteří měli svoji přísnou hierarchii, a dle té zastávali funkce od provozních a technických záležitostí, výběr potencionálních konkubín, až po účast na politickém dění.
Většina žen, která se starala o chod paláce, sultána ani nikdy nepotkala, vždy ale odcházely zabezpečené do konce života. Ženy byly vybírány ze všech koutů říše. Než byly sultánovi představeny, byly patřičně vychovávány a učily se mnoha oborům jako tanci, recitování poezie, hře na hudební nástroje, a také umění milovat. Jen některé z těchto žen se ale staly sultánovými favoritkami. Hlavní slovo nad vším měla vždy pánova matka. Proto byl harém plný intrik a mnohdy i krutých mocenských bojů.
Ženy v harému byly rozděleny do dvou skupin. Nižší skupiny tvořily cariyeler (služebné), určené pro každodenní práci v harému. Tyto ženy se pak dále podle svých schopností a dovedností dělily na tři skupiny, a to çirak - začátečnice, učednice, kalfa - kvalifikovaná pracovnice, usta - dohlížitelka. Vyšší skupinu tvořili tzv. gedikiler (privilegované). Ty byly vybírány s ohledem na krásu a nadání. Obvykle sloužily jako hudebnice, tanečnice nebo zpěvačky.
O harémech vyšlo velké množství knih, ať už lepší nebo horší. Když budete chtít, nebudete mít žádný problém si vybrat a o historii si toho více přečíst.
Jillian Lauren a harém v současnosti
Harémy se provozují i v dnešní době. Jedná se o luxusní vězení pro ženy, které patří majetným a mocným mužům. Romantika z knížek má ale k realitě daleko. Tento přežitek harémů dnes funguje ještě v královských rodinách v oblasti Perského zálivu. Povinností a hlavní náplní pobytu konkubín je sexuální uspokojení svého pána. A pokud možno, tak jinak než kolegyně, aby se pánovi neomrzela. Mezitím kolem nich skáče houf sluhů, plní jim veškerá přání a jejich hostitel je zásobuje luxusními dárky.
Američanka Jillian Laurenová si touto zkušeností sama prošla a podělila se o ni. Narodila se 30. srpna 1973 a odjakživa byla zvyklá na dlouhé zástupy mužů u svých dveří. Svlékání se ve striptérském klubu jí nebylo cizí. V jejím životě ji potkala nabídka od bohatého singapurského podnikatele na 20 000 dolarů za dva týdny. Nabídku přijala a stala se luxusní prostitutkou.
Jednalo se o harém prince Jefriho, mladšího bratra brunejského sultána. V dechberoucím luxusu strávila 18 měsíců. Tento podnik funguje na základě legální ilegality. S žádnou z žen není podepisována žádná smlouva a ženy jsou vedeny jako hosté. Princův harém čítá 40 žen, které jsou zahrnovány šperky, oblečením, kabelkymi, botami těch nejvýznamnějších značek. Některá děvčata bydlí samostatně a jiná společně. Jídlo a pití jim nosí na stříbrných podnosech, ale každý jejích pohyb je monitorován kamerami. Když už opustí zdi harému, stíhá je nákupní horečka.
Večer se blíží doba večírků, kde teče šampaňské proudem. Ne vždy se princ účastní. Stoly jsou uspořádány podle zemí, odkud ženy pocházejí. Princ se obklopuje 2-3 největšími krasavicemi, jejich se tváře se ale pořád mění. Spí se 2-4 dívkami denně. Někdy s ní prý princ spal celý den, jindy ho celý týden neviděla. Nejvíce je zde Filipínek. Jillian se snažila, aby se mu sex s ní líbil a využívala svoji fantazii na 110%.
Dívky jsou jedna pro druhou konkurencí, každá dělá vše pro to, aby si ji princ oblíbil a byla mezi favoritkami. Jillian zůstala v tomto harému rok a půl a pak se rozhodla odejít. V odchodu jí nikdo nebránil, brány opustila s tlustou obálkou peněz, šperky od Tiffaniho a pár dalšími věcmi. Definitivní tečku za pobytem v harému udělala svou knihou, kterou vydala.
Můj příběh z harému
Lillian svůj příběh zvěčnila v autobiografické knize "Můj příběh z harému", která u nás v ČR vyšla v roce 2010. Pojala ji jako příběh mladé dívky, kterou sbírání životních zkušeností zaválo až do moderního harému, jako zpověď luxusní prostitutky, která vás může lákat, může se vám hnusit, ale nepřehlédnete ho. Obrovské sumy peněz, drahé šperky, bezstarostný život, ale i soupeření o přízeň brunejského sultána na exotickém Borneu. Vyprávění se odehrává v exotickém prostředí tropických ostrovů. Nechybí okouzlující princ, intriky, excesy a přidáme-li ještě vzpurného teenagera, máme moderní a trochu překroucenou verzi klasické pohádky o Popelce.
Lucka66: "No, zajímavý pohled na harém ve 20. století. Zajímavý příběh, bavilo mě to :)"
Lillian1: "Všude byly perské koberce, stěny z mramoru se spoustou zrcadel, hedvábnými závěsy a měkkými polštáři. Vypadalo to skutečně jako v orientálním bordelu."
Lillian2: "I když jsme nebyly princovými vězni, neměly jsme dovoleno zajít si, kam chceme a kdy chceme. Sice jsme mohly kdykoliv požádat a odejít domů, ale s rizikem, už nás nemusí znovu pozvat. Což nechtěla riskovat žádná z nás."
Lillian3: "Za jeden den jsem si koupila tolik šatů od Chanela, že jsem jimi zaplnila 15 kufrů. Za ty peníze bych mohla mít dům."
Harém peklem
Jiné dívky jako Lillian takové štěstí ale neměly. V harému někdejšího libyjského diktátora Muamara Kaddáfího zažívají dívky opravdové peklo. Některým je pouze 14 let a Kaddáfí si je vybírá už ve školách. Zvolí ji tak, že ji při odchodu pohladí po hlavě. Její dny jsou tím na svobodě sečteny. Do několika dnů je unesena, uvězněna a následně znásilňována. Některé drží celá léta a jejich rodiny nechává vyvraždit. Zneužije několik dívek denně, ale ani chlapci nejsou ušetřeni.
Ani v České republice se moderní harém nevyhnul. Obviněný a zadržený muž, který si zde udělal svůj soukromý malý harém pobýval v ČR přibližně 10 let. Vše na něj prasklo, když v Praze dostala malá holčina nabídku na přivýdělek od své kamarádky. Doma se svěřila, že prý dostává peníze za sex s cizincem v jeho bytě. Později bylo zveřejněno, že střídal až 10 mladých dívek denně.
Zdroj: https://www.shutterstock.com
[ivi]