Existují lesní víly?

Největší zalíbení nachází Ondřej v pěší turistice a v uspokojování ženských klínů. Oběma zálibám se věnuje už spoustu let, a jednu pro druhou nezanedbává. Jestli si myslíte, že tyto dvě Ondrovy záliby spolu nesouvisí, mýlíte se.

Nachodil už spousty a spousty kilometrů po celé matičce vlasti. A nejen to. Nejednou se mu přihodilo, že na svých toulkách přírodou, obdělal i nejedno ženské stvoření... Zrovna jako minulý týden. Aby turisté na svých toulkách nezabloudili, musí takoví nadšenci jako Ondřej občas kromě batůžku na záda, vzít do ruky i košík s barvami a štětci, aby opravili a obnovili zašlé orientační značky.

Vybaven na celodenní výlet i s potřebným nářadíčkem si vybral jednu delší trasu, a už od rána pilně čistil, škrábal a natíral již zmíněné značení kolem cest, na stromech či sloupech, plotech i osamělých kamenech. Slunko už začlo pořádně hřát, a tak uvítal, že další část jeho cesty už skoro pořád vede lesními cestami a pěšinkami. Znal to tu a tak věděl, že po pár kilometrech narazí v lese na zastřešenou otevřenou chatku z opracované kulatiny. K odpočinku a osvěžení kolemjdoucích ji tu u malého potůčku zřídili lesáci. "Tam se chvíli natáhnu a něco sním..." těšil se Ondra a jeho kroky zamířily do lesního stínu a šera. Ještě několik značek a už viděl, jak ještě neomšelé dřevo zánovního altánku prosvítá mezi stromy. Opláchl se v zurčícím potůčku, odložil košík s náčiním, shodil batůžek ze zad, když... když si všiml, že za domečkem stojí opřené kolo. Předpokládal tedy, i když nikoho neviděl, že nebude v těchto místech sám...

Jeho domněnka se potvrdila když nahlédl dovnitř. Na lavici přilba, batůžek, na stole rozepnutý spacák a na něm ležící spoře oděná mladá světlovlasá žena. Bílou košilku měla vyhrnutou, a tak si Ondra ihned všiml, jak má kalhotky hluboko "zařezané" do lůna... Jako odvetnou reakci ucítil, jak se mu ocas několikrát zhoupnul v kraťasech a začíná se plnit krví. Vtom se ale spící cyklistka probudila, zdvihla hlavu a ani ji moc nepřekvapilo, že má diváka. "Mladá paní, to nemáte strach... takhle v lese... sama... Co kdyby vás někdo...?" Napila se z láhve minerálky. "Myslíte znásilnil?" Odpověděla klidně a dodala: "Ale vždyť tu nikdo není! Jen vy...!" "No právě... a co kdybych já?" Zeptal se Ondra. "Vy na to nevypadáte... A jste hezkej, vypraco­vanej a sympaťák... Třeba... Tře­ba bych se nechala... a třeba by se mi to i líbilo! Chtěl byste...?"

Vysmekla si zařízlé puntíkované kaťky z rýhy hladkého lůna a ukázala mu, co má za pokládek mezi nohama. Odpověděl tím, že i on vyndal z kalhot už erekcí téměř vzpřímeného čuráka. "Úúúúh!" Zaúpěla údivem mladá dáma. "Ten se mi líbí! Tak pojďte... a vemte si mě! Třeba i... i násilím! Já to chci! Chci si zapíchat!" A sundala kalhotky. Popravdě řečeno, asi by se na ni vrhl i kdyby nechtěla, jak ho její nahatý klín rozohnil. Rozhodně nečekal, že si o to sama řekne. Nad lůnem se jí černal úzký proužek rašících chloupků, jinak byla jak holátko. Když před ním rozevřela a zdvihla nohy - krásná růžovoučká a jak zploštělý trychtýřek vytvarovaná píča přímo prosila, aby do ní Ondra vnikl. Ocas už měl jak kládu. Odkopl kraťasy a za košili si svlékající blondýnkou se vyšvihl na stůl.

"Tak ty si chceš zaprcat? A ne znásilnit?" Začal jí tykat. "Jo... Ano... Zašukat... I zná­silnit... Udělej mi to jak chceš, jen mě udělej, prosím!" Ještě více mu rozevřela štíhlé nožky, vyšpulila proti Ondřejovi vystouplý podbřišek, takže viděl, jak se její varhánkovité poševní masíčka už chtivě otvírají... A zavírají tu malou nepravidelnou dírku, kudy do ní náš cestovatel vrazí čuráka. Klekl jí mezi nohy, přitiskl zakulacený žalud mezi rozestouplé pysky, a ucítiv jemný dotek kundy vrazil ptáka do ležící ženy až vykřikla. Její prsty, držící ho za ramena, se mu nehty zaryly do kůže...

Byla mladá a úzká, přesto do ní jeho ohnutý pružný pták krásně vnikal. Pohodlně a lehce jí souložil do teplého měkoučkého bříška. Cítil, jak mu ty varhánky v pochvě drhnou úd od žaludu až po samotná vejce, a nemohouc se toho libého pocitu nasytit, mrdal do ní sice pomalu, ale do hloubky, až ona hekala a svíjela se pod ním na zmačkaném spacáku. "Ne! Ne! Ne pane! Já nechci! To nesmíte..." Ozývalo se z chatky mezi lesními velikány, kde se po sobě válela a třela dvě souložící těla. Mužské a ženské, z jehož hrdla vycházela tato odmítavá slova. Jako by se ta mladá žena bránila na ní ležícímu postaršímu muži, který ji mrdal. Přitom ale proti jeho šukajícímu ocasu sama vycházela svým přirozením vstříc, a místo aby domnělého útočníka tloukla, škrábala a kousala, ručkama jej hladila po celém těle, a pusinkou koketovala s jeho ústy... Ondra poznal, že přesně toto ji nejvíce vzrušuje, nejvíce rajcuje a dráždí, být šoustána proti své vůli, hrát si na znásilňovanou.

Jejich spontánní soulož už trvala několik minut a náš toužící muž se projevil jako zkušený milenec. Pracoval na své partnerce nejen čurákem, ale jednou rukou obsluhoval obradavkované kopečky jejích prsů, druhou mezi pohybujícími se těly dráždil blondýnce napuchlý rudý poštěváček. Mezi jejími hlasitými výlevy rozkoše ji líbal na ústa i do nich, až ona sotva popadala dech. Její vzrušení tak vylítlo až k vrcholu a ona pod mrdajícím milencem vyvrcholila. Ten ale orgasmem zmítanou cyklistku nepřestal ani mrdat, ani dráždit a líbat, a tak u ní vyvolával další a další vlny orgasmů. Sám ale také rychle spěl k vrcholku a vychutnával si každý jednotlivý vpich ptáka do božské kundy mladé ženy, každý pohyb píčou tam i zpět. Jeho objemná vejce se mu mrskala pod zadkem a plácala o ženinu mokrou hráz. Měl výron na krajíčku. Snažil se ještě vydržet, ale skvělé práci ženiných rodidel nedokázal dlouho odolávat. "Ha... háh... ha... a..­. a... ááááh!" Zařval do lesního ticha, lehl na dívku pod sebou, a mačkaje ji tělem do stolu, rychle a prudce do ní vychrlil svoje semeno...

Odjela na kole směrem odkud Ondra přišel. On sebral košík s barvami a vydal se na druhou stranu dodělat svoji práci.

Vyrazte do lesa a třeba se vám poštěstí zažít podobně skvělý nečekaný sex!