Ďáblova coura - 2. díl

Ponořte se do druhého dílu erotické povídky, která pojednává o zajímavém zážitku s Ďáblem samotným. Už máte husí kůži teď? Počkejte, až začnete číst!

Rozkoš se do Isabelly zakousla jako zákeřný pes. Ještě před chvílí ležela a tvářila se, že na zavolání nepřijde, a najednou tu byla, držela ji v zubech a ten parchant se pořád usmíval, nepromluvil slova a s železnou pravidelností, jako ťukání metronomu, si ji bral. Teprve až se rudovlásčina třeskutá slast převalila přes zenit a hladovějící kočička divoce skousla chutné sousto, zavrčel skrze zaťaté zuby, zvrátil hlavu až skoro k páteři a ustrnul. Jeho zvířecký výkřik ještě vibroval milováním a voskem provoněným vzduchem, když Isabella znovu skučela tichým, plíživým, ale o to silnějším vrcholem.

Ďábel slíbal sladkou krev z rozkousaného rtíku a sklonil se k oušku pod rudou hřívou, rozhozenou po hebké bílé kožešině. „Chceš ještě?“ zeptal se sametovým, a přece trochu ochraptělým hlasem, z nějž poblázněná Isabella málem přišla o rozum. Tohle musel být sen, protože takový muž neexistoval. Ne v tomhle světě. „Chceš?!“ zopakoval naléhavěji a zabořil do ní své kopí  najednou tak surově, až vykřikla. „Chci! Chci všechno!“ vydechla. Démon prudce vstal. Na pevném břiše se rýsovaly cihličky a jeho chlouba, vzhledem k pekelnému původu vůbec ne přehnaná, pořád hrdě zvedala hlavu. Drsné dlaně popadly Bellu a ta, nevědouc jak, se ocitla na břiše. Ďábel z ní stáhl košili a odhalil tak zbytek jejího krásného těla.

Alabastrové přesýpací hodiny, takové by se do jeho paláce hodily. Zkoumal je zkušeným hmatem znalce, jezdil po jejich oblinách, jestli nejsou někde poškozené. Možná tady dole, taková drobná puklinka… tudy by mohl unikat písek. Ne, počkat. To byly vodní hodiny. A tekly. Vytáhl ruku lesknoucí se vlhkostí. Očichal ji jako omámený pes. „Sladká…“

Isabella se zase kousla do rtu. Ucítila jeho dech na bedrech. Mířil níž, ke stehnům. Vyjekla. Dravé zuby okusily jednu ze světlých oblin, Ďáblova tlapa pleskla druhou. Vystrčila na něj kulaté pozadí a nabídla mu tak trhlinu, z níž vytékal sladký nektar. Ten jeho jazyk! Neskutečně pružný a drsný… Musela tlumit své výkřiky v kožešině, jinak by ji slyšeli i sousedi přes zahradu. Celá se chvěla jako napjatá struna a on byl nenasytný. Mlsal, jako by to mělo být naposledy, přidržoval si ji za prdelku, drápy zaťaté tak silně, že zpod nich vytékaly stružky krve.

Přetrhl to v posledním okamžiku. Bella uhodila pěstí do postele, za zády se jí ozval škodolibý smích. Schválně ji hladil blízko lačné jeskyňky. „A co teď? Ještě pořád chceš?“ provokoval tím kocouřím hlasem. Zapletl prsty do ohnivých vlasů. „Budeš mou?“ „Budu vším, čím budeš chtít…!“ zapředla odevzdaně. Ďábel sevřel pěst a trhl. Rudovláska znovu zakřičela, jak ji silná paže táhla dozadu. Zapřela se rukama a zaklonila se, ale bolesti ulevila jen trošičku. „To jsem šel jen za další čubkou? Fenou, která mi olíže koule a ještě mi za to poděkuje?“ Znělo to znechuceně. Plival ta slova jako pověstnou síru. „Buď tím, čím jsi!“ zavrčel Belle vztekle do ucha a pustil ji. „No? Nic, jen ležíš… to jsem si mohl myslet. Čubko…“

V Belle vzkypěl vztek. Její sen jí bude nadávat do fen a čubek? Otočila se na bok a ohlédla se po tom hrubiánovi, který se nad ní tyčil jako bůh války a rozkoše zároveň. Žluté oči na ni chladně shlížely s pohrdáním, s jakým se lidi dívají na bezdomovce. Bella vzdorovitě zvedla bradu, bezostyšně mu ukazujíc kulatá ňadra, když se otočila úplně, na záda, a lokty se opírala o postel. Pár pramenů se přilepilo ke zpocené kůži. Vzduch jiskřil napětím. Ďábel z ní cítil bublající vztek. Za chvíli musel přijít ten okamžik, kdy konečně něco udělá.

Vymrštila se nečekaně rychle. Vlepila mu facku, že otočil hlavu k rameni, zuřivě se na něj vrhla jako smyslů zbavená. Drápy mu proťaly kůži na tváři, zuby zase rameno. Svalil se s ní do postele, ale nepoužil svou moc, aby se té divoženky zbavil. Dnes byl čestný, bojovala pouze se silou, která dřímala v téhle podobě. I tak jí dalo práci vtisknout ho v divokém zápasu zpocených těl pod sebe. Zadýchaně skončila nahoře, tiskla mokrou mušličku k jeho podbřišku, koleny svírala žebra. Vztekle mu vrazila další facku.

Ďábel se tiše zasmál. Rozložitá hruď se zvedala a klesala jako kovářský měch a jeho zbraň ji tlačila do zadečku. Líbilo se mu to, hajzlovi! Bella ještě pořád pěnila za ta drzá slova, že si ulevila další fackou. Nenechal ji, drapl ji za zápěstí. „Čubka se zlobí?“ vysmíval se. „Takovou bych měl utratit…“ „Zkurvysyne!“ zasyčela a blýskla po něm zelenýma očima, skrytýma za rozcuchanou rudou hřívou. „Čubka, jo? Můj sen mi nebude nadávat! Ty budeš moje čubka. A jestli mi tak ještě jednou řekneš, strčím ti do prdele mixér.“ S tím hrábla do šuplíku pro pouta a surově ho přivázala k pelesti. Pořád se tvářil vzdorovitě jako nepokrocený hřebeček. A tak se vyhoupla do sedla. Opravdu jako by pod sebou cítila osvalené koňské tělo, jen s tím rozdílem, že ji místo páteře tlačilo Ďáblovo kopí. Tvrdě pohnula boky, dloubla mu koleny do žeber. Hřebeček nahlas zafuněl, vyrazil jí pánví vstříc.

„Vyhazovat budeš?“ zavrčela a rázně ho usadila dalším přírazem. Ďábel potěšeně vykřikl a vyhodil o to víc. Bella se však nedala. Další facka, další zasednutí. Pomalu se začínala usmívat, když viděla, jak se v poutech napíná a jak se mu vlní svaly na rukou, hrudi i břiše. Její jízda získávala pravidelné tempo, ňadra vyzývavě hopkala přímo nad ním, ale on se jich nemohl dotknout. Jen se dívat. Dívat se na ztuhlé bradavky, které by rád pokousal, dokud by neječela a zase nevyváděla, na ryšavou kočičku, která polykala jeho ptáka. A rudý vodopád se sypal po alabastrovém těle.

Ďábel se musel chytit pelesti, jak se blížila rozkoš. Nechal se unášet obyčejnými prožitky mužského těla, nijak do nich nezasahoval kouzly. I tak věděl, že to bude stát za to. Oddechoval jako zchvácený kůň, zatímco prsatá jezdkyně se o něj ukájela jako na rodeu, vzdychala a zakláněla hlavu, prsty zabořené do vlasů. Pevné tělo se pod ní zase napjalo, ale tentokrát jinak. Poznala to. A nehodlala mu to dát tak snadno. Zařval, ale ne slastí. Ta mu o krůček unikla, když z něj Bella sesedla a místo jeho boků sevřela jeho tváře. Voňavou jeskyňku měl přímo před sebou, zdivočelý jako týdny nekrmené zvíře. Nasál hrášek, s mlasknutím ho zase pustil. Zakmital drsným jazykem, který Bellu doháněl k šílenství.

„Popros a dodělám tě,“ vydechla panovačně. Kdyby věděla, kdo doopravdy je, hned by jí sklaplo. Ale on byl sen. Mohla si s ním dělat, co chtěla. Prosit?! Ďábel? Kousl ji do stehna. Děvka zrzavá. Krásná děvka, divoká „Prosím, zrzečko…“ zafuněl do klína.

Bella konečně zjihla. Přesunula se, ale nestihla se nabodnout na kůl. Pouta se náhle rozletěla, jako by byla čert ví z čeho, a silné ruce ji popadly jako hadrovou panenku. Bezohledně s ní mrskly na druhý kraj postele. Z démonického milence sálala pulzující samčí síla, vlnící se v každém svalu. Zavrčel jako zvíře a stejně tak se po ní vrhl. To nebylo milování, to byl boj dvou šelem. Bella ho několikrát kousla i škrábla, v ústech cítila krev, ale těžko říct čí vlastně. I ona měla zranění. Rozechvívala ji palčivá bolest, která v ní však probouzela ještě větší touhu.

Zaječela. Byl to hlas mladé vlčice, k níž se vrhl náruživý vlk. Najednou byla na břiše, boky v jeho dlaních, nohy roztažené. Bezohledně do ní vnikl a začal se ukájet. Ještě bojovala, ale vymohla si pouze to, že klečela na všech čtyřech, obličej zakrytý vlasy. Vztek z prohry se přeléval se slastí a naopak, ňadra poskakovala v divokém rytmu, v jakém se jim z hrdel draly zvířecí hlasy. Neměla tušení, kde se to v ní vzalo. Stékaly po ní krůpěje potu i stružky krve, tu jeho měla za nehty. Červené šmouhy byly i na kožešině. Ale co na tom záleželo…

Krátce a tvrdě pronikal do té drzé čubky. Chtěl ji potrestat a bylo jedno, že si takové chování sám přál. Omotal si její nádherné lokny kolem zápěstí a škubl, div jí je nevyrval. V hrdle jí zabublal zvířecký řev. Rozkoš a bolest. Tak to mělo být. Rozkoš a bolest. Bella myslela, že omdlí obojím. Surové přírazy pleskaly o její zadek, dodrápaná záda štípala hlavě na lopatkách. A ta svíravá rozkoš v klíně… Ve skloněné hlavě jí hučela krev. Matně přes ni slyšela jeho křik, vítězoslavný ryk šelmy. Jeho sémě ji málem propálilo, jako by do ní vnikla žhavá láva. A najednou… najednou jí záda proťala bolest jako šlehnutí biče.

Něco vlhce plesklo. Cákla krev. Zadýchaný Ďábel shlížel na stvoření na kožešině. Zašpiněné krví, ležící na břiše jako mrtvé. Ušoustal ji? Těžko. Zničeně se pohnula. Usmál se a něžně ji pohladil po ztrápeném těle. Bella se zasténáním konečně otevřela oči. Ve svislých zornicích zbylo pramálo lidského. „Vítej doma, krásná Lilith…“ šeptl jí Ďábel do ucha a políbil ji mezi lopatky, přesně tam, kde z alabastrových zad vyrůstala blanitá křídla. „Vítej v pekle.“

Chcete také prožít hrátky s ďáblem? Najděte toho svého divokého na sex seznamce!